ECLI:CZ:US:2000:4.US.246.2000
sp. zn. IV. ÚS 246/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti A. B., zastoupené JUDr. C.J., advokátem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 11. 1997, č.j. 13 C 95/92-57, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 4. 2000 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil část 2) výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 11. 1997, č.j. 13 C 95/92-57, kterou byla zamítnuta její žaloba o uzavření dohody o vydání specifikovaných pozemků v k.ú. S. Dále navrhla, aby Ústavní soud uložil orgánu veřejné moci nahradit jí náklady řízení.
Stěžovatelka tvrdí, že postupem obecných soudů byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
Dopisem ze dne 4. 5. 2000 byla stěžovatelka prostřednictvím právního zástupce vyzvána k odstranění vad návrhu, zejména k předložení kopie napadeného rozhodnutí, resp. kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon").
Dopisem ze dne 5. 5. 2000, který Ústavnímu soudu došel dne 9. 5. 2000, právní zástupce stěžovatelky odstranil vady návrhu a přiložil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 1998, č.j. 16 Co 217/98-119, kterým byl ústavní stížností napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 k odvolání žalovaných ve výrocích 1, 3 a 4 potvrzen a návrh na připuštění dovolání byl zamítnut. Právní zástupce dále uvedl, že napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 nabyl právní moci dne 17. 12. 1998.
Poté, co se Ústavní soud seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy (§75 odst. 1 zákona). Pokud však napadený rozsudek nabyl právní moci dne 17. 12. 1998 a ústavní stížnost byla podána na poštu dne 16. 4. 2000, jedná se zřejmě o návrh podaný opožděně ve smyslu §43 odst. 1 písm. b) zákona.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh podaný opožděně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. 8. 2000
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj