ECLI:CZ:US:2000:4.US.263.2000
sp. zn. IV. ÚS 263/2000
Usnesení
IV. ÚS 263/2000
Ústavní soud rozhodl dne 5. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti 1) L. V., 2) L. V., obou zastoupených JUDr. R. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2. 2000, čj. 31 Ca 7/2000-16, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové stěžovatelé uvádějí, že již jejich návrh ze dne 7. 12. 1999 byl plně způsobilý k věcnému vyřízení, a že proto tímto usnesením došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, 2, čl. 38 odst. 2, vše ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Nesprávnou aplikací ustanovení 250p o. s. ř. totiž krajský soud porušil již konstatovaná ustavně zaručená práva tím, že jako orgán rozhodující o jejich nároku v posledním stupni jim svým rozhodnutím tuto ochranu odepřel. Napadené usnesení je také v rozporu s již konstantní judikaturou Ústavního soudu, a z těchto, jakož i dalších, důvodů se proto stěžovatelé domáhají jeho zrušení.
Z obsahu spisu 31 Ca 7/2000 Krajského soudu v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že podáním ze dne 7. 12. 1999, došlým Okresnímu úřadu v Ústí nad Orlicí dne 9. 12. 1999, podali stěžovatelé návrh na přezkoumání rozhodnutí vydaného uvedeným správním orgánem. Na tento jejich návrh Krajský soud v Hradci Králové reagoval usnesením ze dne 5. 1. 2000, v němž uložil stěžovatelům, aby ve lhůtě 15 dnů doplnili opravný prostředek, a to uvedením, v čem má být spatřována nezákonnost napadené části rozhodnutí, čeho se v přezkumném řízení domáhají a poučil je současně o tom, že jinak bez dalšího opravný prostředek odmítne. Stěžovatelé sice vyhověli uvedenému požadavku soudu, nicméně již po uplynutí určené lhůty a poté, co Krajský soud v Hradci Králové již citovaným rozhodnutím jejich opravný prostředek odmítl. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že návrh ze dne 7. 12. 1999 obsahoval vady bránící jeho věcnému vyřízení, takže mu nezbylo, než jej podle ustanovení §250p o. s. ř. odmítnout.
Podle ustanovení §34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, musí návrh na zahájení řízení obsahovat celou řadu náležitostí a musí z něj být rovněž patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Skutečnost, že stěžovatelé si sami byli vědomi nedostatečnosti jimi podaného návrhu, vyplývá již z toho, že v jeho závěru uvádějí, že odůvodnění tohoto návrhu zašlou prostřednictvím právního zástupce. Reagoval-li tedy na zmíněný návrh Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 1. 2000, čj. 31 Ca 7/2000-12, tak, že uložil stěžovatelům mimo jiné uvést, v čem spatřují nezákonnost napadené části rozhodnutí a čeho se v přezkumném řízení soudním vlastně domáhají, nutno tento jeho postup považovat za zcela konsekventní a logický. Názor stěžovatelů, že nezákonnost správního rozhodnutí mohla spočívat pouze v jeho rozporu se zákonem č. 229/1991 Sb., totiž evidentně neobstojí, neboť opomíjí kupř. procesní stránku věci (zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení) a jiné, s projednávanou věcí související, otázky a je upravující zákony. Podstata problému je v tom, že stěžovatelé, kteří již citované usnesení krajského soudu převzali dne 18. 1. 2000 a 11. 1. 2000, reagovali na ně sice dopisem advokáta JUDr. R. K. ze dne 27. 1. 2000, v němž žádali o prodloužení lhůty stanovené k doplnění opravného prostředku o 15 dnů, avšak ani v této prodloužené lhůtě výzvě soudu nevyhověli, neboť návrh doplnili teprve podáním ze dne 23. 2. 2000, napadené usnesení však bylo vydáno již 21. 2. 2000. Poukazují-li tedy stěžovatelé v ústavní stížnosti na celou řadu, dle jejich názoru právně relevantních skutečností, stačí jen stručně poznamenat, že uspokojení jejích případných práv zůstávalo otevřenou otázkou do doby, než sami přivodili pro ně nepříznivý stav svou vlastní nedůsledností a nečinností.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 5. září 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu