ECLI:CZ:US:2000:4.US.267.2000
sp. zn. IV. ÚS 267/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Ing. J. S., zastoupeného JUDr. F. D., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. ledna 2000, č.j. 22 Co 345/99-40, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 4. 2000 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. ledna 2000, č.j. 22 Co 345/99-40, kterým byla pravomocně zamítnuta jeho žaloba o zaplacení částky 495 000 Kč, jakožto pracovněprávního nároku z manažerské smlouvy uzavřené se zaměstnavatelem, vedlejším účastníkem, Mrazírnami D., a.s. se sídlem v D. v Čechách. Současně stěžovatel požádal o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku s odůvodněním, že odložení není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného hospodářského práva vyplývajících z čl. 28 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), tj. do práva na spravedlivou odměnu za práci, dále též do práva na soudní ochranu, a že důvodem jeho ústavní stížnosti je nesprávná aplikaci pracovněprávních předpisů obecnými soudy. V odůvodnění ústavní stížnosti polemizuje s právním posouzením věci obecnými soudy, nicméně podrobnější ústavněprávní argumentaci neuvádí.
Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti plně odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl.
Vedlejší účastník, Mrazírny D., a.s., se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu Pardubice, sp. zn. 10 C 65/97, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost a návrhy s ní spojené je třeba jako neopodstatněné odmítnout, a to z následujících důvodů.
Ze shromážděných podkladů Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v podstatě jen nesouhlasem stěžovatele se závěry obecných soudů a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před obecnými soudy, a nevyplývá z ní nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny.
Z vyžádaného spisu zjevně plyne, že právo na soudní ochranu porušeno nebylo, proces jako celek byl spravedlivý. I když je výsledek sporu z hlediska stěžovatele nepříznivý, sám o sobě ještě zásah do ústavně zaručených práv nepředstavuje.
Se stěžovatelem lze souhlasit, pokud tvrdí, že tzv. manažerská smlouva má své místo v pracovněprávních vztazích u určité kategorie pracovníků. Realizace takového smluvního typu je však možná pouze změnou kogentní právní úpravy. Že si zákonodárce je této skutečnosti vědom, je zřejmé z novelizace zákoníku práce, která byla provedena zákonem č. 155/2000 Sb., s účinností od 1. 1. 2001. Nově doplněný odst. 3 v §29 umožňuje sjednat s vedoucím zaměstnancem, u něhož se pracovní poměr zakládá jmenováním nebo volbou, právo na odchodné pro případ, že bude odvolán před skončením svého funkčního období, bude-li zároveň sjednána tzv. konkurenční doložka dle novelizovaného ust. §29 odst. 2. Ujednání o odchodném odporující těmto podmínkám bude neplatné.
O tom, že de lege lata nelze o nárocích z tzv. manažerských smluv rozhodovat v případě sporu jinak, než jak bylo rozhodnuto v této věci, svědčí i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1280/97 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, 1/2000, č. 7, str. 63). Jakkoliv tedy ust. §29 odst. 2 zák. práce umožňovalo účastníkům dohodnout v pracovní smlouvě další podmínky, na kterých mají zájem, musí se tyto další podmínky pohybovat v rámci právních předpisů.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. 9. 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu