ECLI:CZ:US:2000:4.US.287.2000
sp. zn. IV. ÚS 287/2000
Usnesení
IV. ÚS 287/2000
Ústavní soud rozhodl dne 25. srpna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. Z., zastoupeného Dr. M. R., advokátem, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci sp. zn. P 431/96 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti podané proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci shora uvedené spisové značky stěžovatel napadá zejména nečinnost tohoto soudu, kteroužto nečinností tento soud porušuje jeho ústavní zaručené právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odt. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Protože toto řízení trvá více již než čtyři roky, navrhuje stěžovatel, aby Ústavní soud uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nepokračovat v průtazích v této věci a neprodleně v ní jednat.
Z obsahu spisu P 431/96 Obvodního soudu pro Prahu 4 Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 7. 3. 1994, sp. zn. 16 C 11/93, bylo rozvedeno manželství stěžovatele, kterému bylo uloženo platit na výživu nezletilé T. Z., svěřené do výchovy matky, 1 000,-- Kč měsíčně. Rozsudkem uvedeného soudu ze dne 4. 4. 1997, čj. P 431/96-24, bylo k návrhu stěžovatele na snížení výživného a matky Z. Z. na zvýšení výživného rozhodnuto tak, že stěžovatelův návrh byl zamítnut a vyživovací povinnost k nezletilé mu byla naopak zvýšena na částku 1 500,-- Kč měsíčně počínaje dnem 1. 2. 1997. K odvolání obou rodičů proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 9. 1998, čj. 39 Co 579/97-67, tak, že v zamítavém výroku o snížení výživného rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, ve výroku o zvýšení výživného od 1. 2. 1997 do 30. 9. 1997 na částku 1 800,-- Kč jej rovněž potvrdil, zatímco, pokud jde o dobu od 1. 10. 1997, v tomto výroku jej zrušil a vrátil věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení, a to proto, že stěžovatel dnem 15. 9. 1997 ukončil pracovní poměr u Ministerstva zahraničních věcí a jeho současné poměry nejsou známy. Obvodní soud pro Prahu 4 poté zjišťoval majetkové poměry obou rodičů a protože stěžovatel nevyzvedával zásilky v místě trvalého bydliště v P., učinil obvodní soud dožádání do Slovenské republiky, kde Okresní soudu v Bratislavě II provedl výslech dne 7. 10. 1999 a vrátil dožádání Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 18. 10. 1999. Stěžovatel dne 13. 10. 1999 podal návrh na vyslovení delegace podle §12 o. s. ř., kterýžto návrh Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 23. 3. 2000, čj. 7 Nd 398/99-137, zamítl. Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl poté rozsudkem ze dne 15. 6. 2000, čj. P 431/96-163, tak že vyživovací povinnost stěžovatele počínaje dnem 1. 10. 1997 zvýšil na částku 1 300,-- Kč měsíčně. Toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci.
Vzhledem k uvedeným zjištěním jeví se jako zcela evidentní, že postup Obvodního soudu pro Prahu 4 byl spíše standardní a že délka řízení jde především na vrub okolností na straně stěžovatele, takže Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu