ECLI:CZ:US:2000:4.US.317.2000
sp. zn. IV. ÚS 317/2000
Usnesení
IV. ÚS 317/2000
Ústavní soud rozhodl dne 19. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti K. N., zastoupeného JUDr. M. M., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. 3. 1999, čj. 18 C 150/98-43, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2000, čj. 22 Co 358/99-62, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR, zejména tím, že obecné soudy postupovaly v rozporu se zásadami hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §132 o. s. ř., neboť upřednostnily důkazy předložené vedlejším účastníkem a provedené důkazy nehodnotily v jejich vzájemné souvislosti. Z těchto důvodů domáhají se proto zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 18 C 150/98 Okresního soudu v Pardubicích Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobci V. B. 2 500 000,-- s přísl. na základě zjištění, že stěžovatel si vypůjčil od žalobce dne 2. 12. 1994 částku 2 500 000,-- Kč, kterou podle písemného prohlášení z téhož dne se zavázal vrátit do 1. 3. 1995. Tvrzení stěžovatele, že dlužnou částku již vrátil, nevzal okresní soud za prokázáno a neuvěřil mu, když naopak uvěřil tvrzení žalobce, jež bylo v souladu s výpovědí svědka ing. J. H.. Výpovědi svědků L. F. a M. B., kteří měli být přítomni vrácení vypůjčených peněz začátkem léta 1995 v restauraci ve Valašském Meziříčí, hodnotil okresní soud jako nevěrohodné a vzájemně rozporuplné, a to zejména v otázce, zda žalobce stěžovatelem předávané peníze přepočítával. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu potvrdil, když se v podstatě ztotožnil s jeho závěry.
Z ústavního principu nezávislosti soudu (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak v posuzované věci se stalo, podmínky dané ustanovením §132 o. s. ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu hodnotit hodnocení důkazů obecnými soudy, když navíc toto hodnocení se i Ústavnímu soudu jeví v projednávané věci vzhledem k rozporům ve výpovědích uvedených svědků jako zcela přesvědčivé. K uvedenému možno snad ještě dodat, že došlo-li v projednávané věci k poskytnutí částky 2 500 000,-- Kč písemnou smlouvou o půjčce, jeví se jako zcela konsekventní, že i vrácení tak vysoké částky stěžovatelem mohlo a mělo být písemně ztvrzeno samotným žalobcem.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se tedy Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. června 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu