ECLI:CZ:US:2000:4.US.340.2000
sp. zn. IV. ÚS 340/2000
Usnesení
IV.ÚS 340/2000
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti T. V., zastoupeného JUDr. T. C., advokátem, proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 27. 5. 1997, čj. FŘ -1046/1/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí finančního ředitelství, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému daňovému výměru Finančního úřadu pro Prahu - Jižní Město ze dne 18. 10. 1996, čj. FÚJM - 6159/3.1/96/RO-738, jímž mu byla dodatečně vyměřena daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1994 (správně dle předložených dokladů r. 1993). Stěžovatel namítá, že ve správním řízení nebyly dodrženy zákonné podmínky pro stanovení daně podle pomůcek, neboť tyto podmínky nelze posuzovat jen dle ustanovení §31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., ale je nutno je posuzovat v celkovém kontextu uvedeného zákona a právního řádu. Pochybení finančních úřadů vedla dle stěžovatele ke zkrácení jeho práva, vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zejména jeho práva na řádné a zákonné řízení před orgány státní správy.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Podle ustanovení §244 a násl. o.s.ř. jsou rozhodnutí orgánů státní správy přezkoumatelná ve správním soudnictví s výjimkami uvedenými v ustanovení §248 o. s. ř. Podle odst. 3 citovaného ustanovení jsou z přezkoumávání soudem dále vyloučena rozhodnutí správních orgánů, vydaná na základě ustanovení uvedených v příloze A. Jak Ústavní soud ověřil, ústavní stížnosti napadené rozhodnutí finančního ředitelství, kterým bylo postupem dle §50 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb. zamítnuto odvolání proti platebnímu výměru o dodatečném vyměření daně, nespadá mezi rozhodnutí správních orgánů, která by byla ze soudního přezkoumání na základě citovaných ustanovení o.s.ř. vyloučena. Stěžovatel proto měl možnost domáhat se ochrany svých práv u soudu žalobou podanou podle hlavy druhé části páté o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel tak neučinil a nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout z důvodu její nepřípustnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2000
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj