ECLI:CZ:US:2000:4.US.343.2000
sp. zn. IV. ÚS 343/2000
Usnesení
IV.ÚS 343/2000
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti B. P., zastoupeného JUDr. J. M., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 25 Co 516/99-176, ze dne 3. 3. 2000, a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, čj. P 268/93 -160, ze dne 1. 3. 1999, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ve včas podané ústavní stížnosti, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, kterými mu bylo stanoveno zvýšené výživné na nezletilou dceru za období od 1. 9. 1995 do 31. 12. 1996 na částku 1.100,- Kč měsíčně, za období od 1. 1. 1997 do 31. 12. 1998 na částku 1.500,- Kč měsíčně a na období od 1. 1. 1999 do budoucna na částku 1.600,- Kč měsíčně. Současně byl zavázán k úhradě nedoplatku výživného za dobu od 1. 9. 1995 do 29. 2. 2000 v částce 43.600,- Kč se splatností do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že výživné pro nezletilou dceru bylo stanoveno, aniž bylo spravedlivě přihlédnuto k majetkovým a finančním poměrům rodičů a jejich možnostem. Stěžovatel uváděl, že již při jednání konaném u okresního soudu navrhoval, aby byly zjištěny majetkové poměry a celkový příjem společné domácnosti matky nezletilé dcery. Uvedený důkaz nebyl proveden a odvolací soud se pouze omezil na výslech matky nezletilé, ze kterého bylo zjištěno, že pobírá plný invalidní důchod ve výši 4.651,- Kč a její manžel dosahuje průměrného čistého měsíčního výdělku ve výši asi 8.500,- Kč. V odůvodnění navíc soud konstatoval, že lze uvažovat, že tento příjem stěžovatele bude po jeho zapracování v novém zaměstnání vyšší. Dle názoru stěžovatele soud při stanovení výživného nemůže vycházet jen z domněnek, ale jen z prokázaných příjmů, majetkových poměrů a možností obou rodičů. Soud dále neprovedl zjištění ohledně dávek státní sociální podpory a nepřihlédl k tomu, že výdělek manžela matky nezletilé byl pouze odhadnut. Okresní ani krajský soud nezjišťoval stejným způsobem jako u otce příjem zpětně za poslední tři roky u žádného z členů domácnosti matky, kteří žijí společně a společně uhrazují náklady na své potřeby [§115 obč. zák. a §4 odst.1 písm. a) a b) zák. č. 463/1991 Sb. o životním minimu]. V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 25 Co 516/99-176, ani rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, čj. P 268/93 -160, nebylo prokázáno, že by se nezletilá dcera ocitla pod společensky uznanou minimální hranicí příjmů občana, pod níž nastává stav hmotné nouze, a to ani do doby tří let nazpět. Pokud by se jeho nezletilá dcera stala sociálně potřebnou osobou ve smyslu zák. č. 482/1991 Sb., na kterou by otec neplatil výživné, postupoval by orgán vyplácející matce příspěvek na výživu dítěte podle ust. §5 odst. 1 a odst. 2 tohoto zákona.
Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.
Okresní úřad Hradec Králové, referát sociálních věcí a zdravotnictví, oddělení péče o rodinu a děti ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že s ohledem na změnu poměrů jak u nezletilé, tak u jejího otce, u kterého došlo k podstatnému zvýšení příjmu, považuje zvýšení výživného za důvodné.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. P 268/93, a dospěl k závěru, že není důvodná.
Ústavní soud předesílá, že již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. Stejně tak Ústavní soud již konstatoval, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá zásada volného hodnocení důkazů obsažená v §132 o.s.ř. Pokud obecný soud postupuje v souladu s těmito ustanoveními o.s.ř., Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů, provedené tímto soudem. Ústavní soud rovněž opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo možno považovat za protiústavní, pouze pokud by právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly.
Z obsahu připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že soud prvého stupně provedl ve věci dokazování ohledně příjmu obou rodičů nezletilé, a dospěl k závěru, že návrh matky na zvýšení výživného je důvodný, neboť výživné bylo naposledy upraveno před 6 a 1/2 lety a potřeby nezletilé se od té doby značně zvýšily v souvislosti s jejím věkem a s nástupem do školy. Soud přihlédl k jejím odůvodněným potřebám a k možnostem a schopnostem povinného a v souladu s možností danou zákonem o rodině rozhodl o zvýšení výživného 3 roky nazpět, neboť dospěl k závěru, že výdělky otce, dosahované v té době, zvýšení výživného plně odůvodňují. Soud přitom výživné zvýšil v několika etapách právě s ohledem k výši věku nezletilé a k výšce průběžně dosahovaných příjmů otce. Soud rovněž zjistil, že oba rodiče nemají jinou vyživovací povinnost a matka nezletilé je v plném invalidním důchodu, který činí 4.651,- Kč a jiný příjem nemá. Rovněž konstatoval, že ani nově stanovené výživné nepokryje potřeby nezletilé, a je tedy na matce, aby kromě osobní péče hradila potřeby své dcery ze svých finančních prostředků.V řízení před soudem prvého stupně trval stěžovatel na zjištění majetkových poměrů celé rodiny matky nezletilé. Odvolací soud dokazování v tomto směru doplnil, přičemž výslechem matky nezletilé ověřil, že její manžel pracuje jako skladový dělník a dosahuje příjmu asi 8.500,- Kč měsíčně. Soud dále ověřil majetkové a bytové poměry, kdy zjistil, že rodina, sestávající z matky, její nezletilé dcery, jejího manžela a jeho vlastní dcery, kterou má ve vlastní péči (jeho druhé dítě je v péči vlastní matky - bývalé manželky), žije v nájemním bytě 3+1, manžel vlastní pouze 20 let starý, v současnosti nepojízdný, osobní automobil a satelit. Ze zápisu na č.l. 174 spisu je zřejmé, že po takto provedeném dokazování rodiče ani opatrovník neměli návrhy na další dokazování. Na základě těchto dodatečně zjištěných skutečností a okresním soudem zjištěný skutkový stav, který považoval za dostatečný, dospěl krajský soud k závěru, že ke zvýšení výživného došlo oprávněně, jeho výše odpovídá věku a potřebám nezletilé, stejně jako možnostem a schopnostem jejího otce i majetkovým poměrů současné rodiny matky. Přiznané výživné proto není v rozporu s dobrými mravy.
Z výše konstatovaného obsahu spisu je zřejmé, že podstatou ústavní stížnosti je polemika se závěry obecných soudů, kdy stěžovatel převážně opakuje argumenty, se kterými se však soudy odpovídajícím způsobem vypořádaly, tzn. že v odůvodnění uvedly, které skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. V této souvislosti Ústavní soud upřesňuje, že jakkoliv by měl pochybnosti ohledně provedeného dokazování, či se s ním dokonce neztotožnil, platí, že zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud považuje za nutné zdůraznit, že sám stěžovatel po doplnění dokazování krajským soudem, ohledně jím namítaného zjištění majetkových poměrů matky nezletilé, netrval na dalším, či v tomto směru podrobnějším, dokazování a ani soudu další důkazy nenavrhl. Konkrétní námitku stěžovatele ohledně toho, že majetkové poměry matky nezletilé nebyly soudem zjišťovány stejně jako u něj i zpětně za tři roky, pak poprvé uplatnil až v ústavní stížnosti. V tomto směru setrvává Ústavní soud na své konstantní judikatuře (např. sp. zn.III.ÚS 359/96, I.ÚS 650/99), dle které námitky, které mohly a měly být uplatněny v předchozích právních řízeních, nemohou být uplatněny až v řízení o ústavní stížnosti, aniž by se jimi stěžovatel bránil již v řádném řízení. Konečně Ústavní soud dodává, že oprávnění soudu stanovit výživné pro nezletilé dítě i 3 roky zpětně, dané v ust. §98 odst.1 zákona o rodině, není vázáno na zjištění sociální potřebnosti ve smyslu zák. č. 482/1991 Sb.
Otázka posouzení návrhu na zvýšení výživného pro nezletilé dítě je vždy věcí volné úvahy soudu, odvislé od posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby k tomu oprávněné. Jedná se tedy o pravomoc výlučně svěřenou do kompetence obecného soudu, do které jak bylo výše stanoveno, není Ústavní soud oprávněn za předpokladu, že soudy dodržely principy stanovené v hlavě druhé části páté Listiny základních práv a svobod, zasahovat.
Ústavní soud však neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení práva na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolává, neboť obsah tohoto práva nelze vykládat tak, jako by jednotlivci bylo garantováno právo na rozhodnutí, odpovídající jeho právnímu názoru, a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti. Jak bylo zjištěno, soudy v řízení o určení výživného postupovaly v intencích příslušných právních předpisů, a tedy v souladu s ustanoveními hlavy druhé části páté Listiny základních práv a svobod, jejich rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, proto nelze považovat za rozhodnutí, které by vybočilo z mezí ústavnosti. Za daných okolností nezbylo, než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu