ECLI:CZ:US:2000:4.US.345.2000
sp. zn. IV. ÚS 345/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti M. F., a J. T., zastoupených JUDr. B. G., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 14 Co 1049/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 6. 2000 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 14 Co 1049/99, kterým byla pravomocně zamítnuta jejich žaloba proti České republice - Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu se sídlem v Praze 8, o 50 000,- Kč s přísl. z titulu náhrady škody vzniklé dle tvrzení stěžovatelů špatným zápisem v katastrálních operátech v době přídělového řízení v roce 1947, v důsledku kterého stěžovatelé dle svého tvrzení nejsou evidováni jako vlastníci parcely č. 18 v k. ú. J. Obecné soudy dospěly k závěru, že stěžovatelé (navrhovatelé) neprokázali, že by jim vznikla škoda nesprávným úředním postupem a že by za tuto škodu odpovídal za stát jimi označený orgán.
Stěžovatelé tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 11, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Porušení spatřují ve skutečnosti, že ačkoliv po celou dobu řízení před obecnými soudy navrhovali provedení důkazu místním ohledáním parcely č. 18 v k. ú. J., obecné soudy k tomuto návrhu nepřihlédly. Navrhovaný důkaz měl prokázat, že obvodní zdi, které zbyly po zbourané stodole, jsou na pozemku č. 18 a že tedy i ona stodola, která byla dle jejich tvrzení nesporně vlastnictvím Č. Ch., musela stát na pozemku č. 18, který jen omylem katastrálního úřadu nebyl vyznačen jako vlastnictví posledně jmenovaného.
Krajský soud v Plzni, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že s důvody ústavní stížnosti nesouhlasí. Při provádění dokazování Okresní soud v Domažlicích postupoval dle §120 odst. 1 o.s.ř. a pokud některé navrhované důkazy neprovedl, včetně navrhovaného důkazu "místním šetřením", v odůvodnění svého rozsudku se v souladu s §157 odst. 2 o.s.ř. s důvody, proč důkaz neprovedl, vypořádal. Odvolací soud pak neshledal v postupu soudu prvého stupně takové vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Závěrem odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v Domažlicích, sp. zn. 5 C 120/98, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, v postupu Krajského soudu v Plzni i soudu prvého stupně neshledal nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavních procesních práv stěžovatele.
Zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z článku 36 odst. 1 Listiny je nutno rozumět tak, že ve spojení s obecným procesním předpisem v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny) a k věci samé, ale také označit (navrhnout) důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal (§153 odst. 1, §157 odst. 2 o.s.ř.); jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2) Listiny, a v důsledku toho též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy. Takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud při postupu podle §132 o.s.ř. (podle zásady volného hodnocení důkazů) nezabýval, proto mohou založit nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§221 odst. 1 písm. c), §243b odst. 1 al. 2 o.s.ř.), ale současně též jeho protiústavnost (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 95 odst. 1 Ústavy). Ze zmíněných zásad však nikterak nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník navrhl (§120 odst. 1 al. 2 o.s.ř.).
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 6. 9. 1999, č.j. 5 C 120/98-35 na str. 3 zřejmě plyne, že stěžovatelé provedení důkazu místním šetřením skutečně navrhovali, nicméně okresní soud neprovedení tohoto důkazu dostatečně a zřetelně odůvodnil.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. 10. 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu