ECLI:CZ:US:2000:4.US.349.2000
sp. zn. IV. ÚS 349/2000
Usnesení
IV.ÚS 349/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti V. S., proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové, čj. 3146/130/97/Do, ze dne 2. 3. 1998, a rozhodnutí Ministerstva financí, čj. 392/72 350/1998, ze dne 15. 6. 1999, takto:
Ústavní stížnost se odmítá
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí finančního ředitelství, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové, jímž mu byl vyměřen daňový nedoplatek. V ústavní stížnosti dále uvedl, že nesouhlasí s výše označeným rozhodnutím Ministerstva financí, kterým nebylo dle §55b zákona č. 337/1992 Sb. povoleno přezkoumání uvedených rozhodnutí, vydaných správcem daně.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, za: takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Podle ustanovení §244 a násl.. o.s.ř. jsou rozhodnutí orgánů státní správy přezkoumatelná ve správním soudnictví s výjimkami uvedenými v ustanovení §248 o. s. ř. Podle odst. 3 citovaného ustanovení jsou z přezkoumávání soudem dále vyloučena rozhodnutí správních orgánů, vydaná na základě ustanovení uvedených v příloze A. Ústavní soud ověřil, že ústavní stížností napadené rozhodnutí finančního ředitelství, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí finančního úřadu o doměření daně a rozhodnutí Ministerstva financí dle §55b zákona č. 337/1992 Sb.(které je nutno považovat za rozhodnutí meritorní, tedy rozhodnutí podléhající přezkumu v rámci správního soudnictví - srov. nález II.ÚS 271/96), nespadají mezi rozhodnutí správních orgánů, která by byla ze soudního přezkoumávání na základě citovaných ustanovení o.s.ř. vyloučena. Stěžovatel měl proto možnost domáhat se ochrany svých práv u soudu žalobou podanou podle hlavy druhé části páté o.s.ř.
a
2 IV. ÚS 349/2000
Vzhledem k tomu, že stěžovatel tak neučinil a nevyčerpal všechny procesní prostředky, které niti zákon k ochraně jeho práva poskytuje, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout z důvodu její nepřípustnosti, aniž byl stěžovatel dále soudem vyzván k odstranění formálních vad jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2000
JUDr. Ev Zarembová soudce zpravodaj