ECLI:CZ:US:2000:4.US.380.98
sp. zn. IV. ÚS 380/98
Usnesení
IV ÚS 380/99
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti O.Š., zastoupeného Mgr. J.M., proti usnesení Okresního soudu v Příbrami, čj. E 1870/96, ze dne 14. 7. 1998, za účasti Okresního soudu v Příbrami, jako účastníka řízení, a Z., právně zastoupené JUDr. O.B., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se s odvoláním na porušení jeho základních práv, chráněných čl. 36 odst.1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 95 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení okresního soudu.
Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. E 1870/96, a tvrzení obsažených v ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.
Na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v Příbrami o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti povinného, tj. stěžovatele, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 12,000.000,- Kč a pravomocného usnesení téhož soudu, kterým byla určena odhadní cena nemovitosti ve výši 10,866.036,- Kč, vydal Okresní soud v Příbrami dražební vyhlášku, v níž nařídil dražbu nemovitosti na den 14. 7. 1998 a určil konkrétní podmínky dražby. Po provedené dražbě Okresní soud v Příbrami napadeným usnesením udělil příklep dražitelce Z., neboť dražitelka učinila nejvyšší podání, tj. 10,866.036,- Kč, a splnila i všechny ostatní podmínky stanovené pro udělení příklepu s tím, že proti udělení příklepu nebyly vzneseny žádné námitky. Odvolání stěžovatele proti usnesení o příklepu bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 1998, čj. 23 Co 435/98-208 odmítnuto jako opožděné. Usnesením Nejvyššího soudu ČR, čj. 21 Cdo 1541/99-297, ze dne 24. 5. 2000, bylo zamítnuto dovolání stěžovatele proti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí odvolání.
V ústavní stížnosti, kterou stěžovatel napadá usnesení Okresního soudu v Příbrami o příklepu nemovitosti, stěžovatel namítá, že měl v úmyslu se zúčastnit dražebního jednání, a to prostřednictvím svého obecného zmocněnce pana T.H., kterému dne 14. 7. 1998 udělil plnou moc ke všem úkonům, které je povinný oprávněn učinit při dražebním jednání, včetně podání námitek proti udělení příklepu. Současně tentýž den vypověděl plnou moc k zastupování svému advokátovi Mgr. J.D. Pan T.H. však byl po zahájení jednání předsedou senátu vykázán z jednací síně, přestože tvrdil, že je obecným zmocněncem povinného ( nyní stěžovatele), a hodlal soudu předložit plnou moc. V důsledku uvedeného postupu soudu neměl stěžovatel možnost zúčastnit se dražebního jednání, a proto nemohl podat námitky proti udělení příklepu, pročež s ohledem na ust. §336j o.s.ř. ani nebyl oprávněný k podání odvolání . Mimo to, že mu bylo znemožněno účastnit se dražby, spatřuje porušení svých práv také v dalších skutečnostech, týkajících se provedené dražby, a to v nesprávném označení dražených nemovitostí v tom, že znalecký posudek, kterým byla stanovena odhadní cena nemovitosti, byl v době konání dražby jeden rok a tři měsíce starý a byl zpracovaný podle vyhlášky č. 178/1994 Sb., která byla s účinností od 1. 1. 1998 zrušena a nahrazena vyhl. č. 279/1997 Sb. Dále namítal, že dražební jistota byla složena fyzickou osobou, která pouze jako svou adresu uvedla sídlo dražitelky Z., a dražitelka byla v usnesení o příklepu nesprávně označena jako Akciová společnost Z., nebyla tedy správně identifikována podle svého obchodního jména.
Stěžovatel namítá, že v řízení došlo popsaným způsobem k procesní vadě (odnětí možnosti jednat před soudem), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Soudce Okresního soudu v Příbrami ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že před zahájením dražebního jednání zjistil, že k jednání se dostavil zástupce oprávněného Ing. J. J., předseda akciové společnosti, který současně vystupoval jako dražitel. Povinný ani jeho právní zástupce se k jednání nedostavil. Právního zástupce povinného Mgr. J.D. přitom několik minut před jednáním potkal v prostorách soudu a vyzval jej k účasti u jednání, ten mu však sdělil, že se dražby nezúčastní. K jednání se dostavily další osoby muž a žena, které poučil, že dražebního jednání se mohou zúčastnit pouze účastníci, jejich zástupci a dražitelé. Vzhledem k tomu, že mu oba sdělili, že jednání se chtějí zúčastnit jako veřejnost a neprokázali své účastenství, nepředložili plnou moc ani neměli zájem dražit, byli ze soudní síně vykázáni. Není pravda, že by pan T.H. předložil plnou moc, která by jej opravňovala k zastupování, stejně tak nepředložil odvolání plné moci vystavené Mgr. J.D.
Dále uvedl, že skutečně při vyhotovení rozhodnutí došlo k omylu, kdy dražená nemovitost namísto evidenčním číslem byla označena čp., nicméně toto pochybení, které bylo úředně opraveno, nemohlo mít na správnost rozhodnutí vliv. Sdělil, že odhadní cena nemovitosti byla určena usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 10. 1997, čj. E 1870/96-117, na základě znaleckého posudku, vypracovaného podle předpisů platných v době rozhodování soudu. Na určení odhadní ceny nemovitosti nemůže nic měnit ani skutečnost, že odvolací soud potvrdil uvedené prvostupňové rozhodnutí dne 31. 3. 1998, tj. až po účinnosti nové vyhlášky č. 279/1997 Sb. Rovněž uvedl, že z doložených materiálů bylo zcela zřejmé, že dražební jistina byla složena zaměstnancem společnosti Z., a.s., že vydražitel byl v rozhodnutí soudu specifikován způsobem, který vylučoval záměnu s jiným subjektem.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem a dospěl k závěru, že není důvodná .
Ústavní soud porovnal tvrzení uváděná stěžovatelem s obsahem soudního spisu a zjistil, že skutečnosti podané stěžovatelem neodpovídají údajům ve spise obsaženým. Z protokolu o dražbě nemovitostí založeném na č.l. 164 spisu je zřejmé, že stěžovatel, ani jeho právní zástupce, se dražby nezúčastnili, rovněž je zřejmé, že ke dni konání dražby nebylo soudu doručeno odvolání plné moci udělené stěžovatelem dne 3. 7. 1998 advokátu Mgr. J.D. Z obsahu tohoto protokolu dále vyplývá, že z jednací místnosti byly vykázány osoby, které se neprokázaly složením dražební jistoty. Tuto skutečnost potvrzuje i vyjádření oprávněného k průběhu dražby, založené pod č.l. 232.
Ústavní soud dále ověřil, že stěžovatel, ačkoliv v ústavní stížnosti uvádí, že neúčastí při dražbě mu bylo znemožněno vznést námitky proti příklepu, a proto i podat ve věci odvolání, toto odvolání podal. Jeho odvolání však nebylo odmítnuto z důvodů nepřípustnosti pro nesplnění podmínek daných v ust. §336j o.s.ř., ale pro opožděnost dle ust §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. V rámci přezkoumávání dodržení lhůty pro podání odvolání z hlediska data doručení napadeného rozhodnutí okresního soudu o příklepu účastníkům řízení a jejich právním zástupcům, odvolací soud zhodnotil i otázku právního zastoupení stěžovatele, přičemž dospěl k závěru, že stěžovatel byl v době konání dražby stále zastoupen advokátem Mgr. J.D. Nejvyšší soud ČR, který k dovolání stěžovatele přezkoumával rozhodnutí krajského soudu, dospěl k shodnému závěru, totiž že soudu bylo odvolání plné moci vystavené pro Mgr. J. D. doručeno až dne 21. 7. 1998. Teprve tímto dnem se také stalo, s ohledem na ust. §28 odst 3 o.s.ř., vůči soudu účinné. (Plná moc vystavená stěžovatelem pro obecného zmocněnce T.H. byla soudu doručena až spolu s uplatněným odvoláním, tj. dne 7. 8. 1998.)
Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. Stejně tak opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo možno považovat za protiústavní, pouze pokud by právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly.
Jak je zřejmé z obsahu konstatovaného spisu Okresního soudu v Příbrami, o takový případ se v projednávané věci nejedná. Závěry soudu, podložené listinnými důkazy, dle kterých byl stěžovatel v době konání jednání o dražbě nemovitosti stále právně zastoupen advokátem Mgr. J.D. na základě plné moci, jsou zcela přesvědčivé. Ústavní soud připomíná zásadu, dle které je na každém, aby si svá práva střežil sám.V daném případě však stěžovatel, ačkoliv byl řádně vyrozuměn o konání dražby, nevyužil možnosti zúčastnit se osobně (případně prostřednictvím svého advokáta) dražebního jednání, stejně jako nevyužil procení prostředky dané mu občanským soudním řádem k tomu, aby soud právně adekvátním způsobem vyrozuměl o tom, že plnou moc udělenou svému právnímu zástupci odvolal. Za daných okolností tedy stěžovateli nebyla odňata možnost zúčastnit se soudního jednání nesprávným postupem soudu, ale této možnosti se svým nedůsledným procesním postupem zbavil sám.
V neposlední řadě Ústavní soud připomíná, že Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí o zamítnutí dovolání ze dne 24. 5. 2000, čj. 21 Cdo 1541/99-297( které nebylo ústavní stížností napadeno), konstatoval, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo ani postiženo některou z vad uvedených v ust. §237 odst.1 o.s.ř., která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelem namítaných článků Listiny základních práv a svobod a ověřil, že soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny základních práv a svobod, a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu