ECLI:CZ:US:2000:4.US.440.2000
sp. zn. IV. ÚS 440/2000
Usnesení
IV. ÚS 440/2000
Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti 1) A. O., 2) S. Č., obou zastoupených JUDr. V. J., advokátem, proti rozhodnutí Okresního úřadu v Lounech, okresního pozemkového úřadu, ze dne 28. 1. 1997, čj. 189/97-R/Ji/26/94-Pe, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 4. 2000, čj. 30 Ca 75/97-47, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím stěžovatelky setrvávají na svém stanovisku, že každé podání je třeba chápat podle jeho obsahu, což se týká také podání ze dne 20. 8. 1992, jež Ministerstvo zemědělství v souladu s ustanovením §20 zákona č. 71/1967 Sb. mělo neprodleně postoupit Okresnímu pozemkovému úřadu v Lounech. V předchozím řízení došlo tedy k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod a v tom tkví důvod, proč se stěžovatelky domáhají zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu Okresního úřadu v Lounech, okresního pozemkového úřadu, vztahující se k napadenému rozhodnutí, Ústavní soud zjistil, že uvedeným rozhodnutím bylo vysloveno, že J.Č. a S. Č. nejsou vlastníky nemovitostí v k. ú. V., ve výroku blíže označených, a to proto, že uplatnili restituční nárok u Okresního pozemkového úřadu v Lounech až dne 5. 4. 1993, tedy po skončení zákonem stanovené lhůty. Dopis zaslaný ústřední spisovně Ministerstva zemědělství dne 20. 8. 1992 nelze totiž za uplatnění nároku považovat, neboť J. Č. v něm pouze žádá o zaslání dokladů ohledně přídělu rodičů a pro vysvětlení v něm konstatuje, že se uchází o navrácení pozemků. O opravném prostředku proti citovanému rozhodnutí rozhodl Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem tak, že rozhodnutí správního orgánu potvrdil, v postatě se ztotožniv s konstatovaným názorem pozemkového úřadu. Krajský soud současně uvedl, že mimo jeho přezkumnou činnost zůstala námitka týkající se nesprávného úředního postupu Ministerstva zemědělství ČR po obdržení dopisu J. Č. ze dne 20. 8. 1992, neboť této tvrzené nezákonnosti se nedopustil pozemkový úřad.
Jakkoli Ústavní soud v celé řadě svých nálezů poukázal jako na základní princip potřebu vykládat restituční předpisy ve směru sledovaného účelu, tedy zmírnění následků některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 - 1989, nemůže takto kladený důraz na obsahovou stránku věci vést k výkladu, jehož použitím by ve skutečnosti byl projev vůle účastníka řízení konstituován rozhodnutím soudu. V projednávané věci se právní předchůdce stěžovatelek obrátil na Ministerstvo zemědělství ČR, a to dokonce pouze Ústřední spisovnu v Praze dopisem ze dne 20. 8. 1992, v němž jako věc uvádí zajištění podkladů pro restituci zemědělského majetku podle zákona č. 229/1991 Sb. V uvedeném dopise J. Č. dále uvádí, že jako zákonný dědic po svých rodičích se uchází o navrácení nemovitostí v k. ú. V., a prosí proto o zaslání dokladů a vyúčtování. Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. se nárok podle zákona o půdě uplatňuje u pozemkového úřadu. Uplatnily-li tedy stěžovatelky, resp. jejich právní předchůdce, svůj nárok teprve po uplynutí lhůty uvedené v §13 zákona o půdě, nemůže ani Ústavní soud tento nedostatek žádným způsobem zhojit, stejně jako ani vytýkat Krajskému soudu v Plzni a Okresnímu pozemkovému úřadu v Lounech porušení jakýchkoli, tím méně pak ústavních, práv.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se tedy Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 11. září 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu