ECLI:CZ:US:2000:4.US.488.2000
sp. zn. IV. ÚS 488/2000
Usnesení
IV. ÚS 488/2000
Ústavní soud rozhodl dne 4. října 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti JUDr. M. K., advokáta, zastoupeného JUDr. P. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2000, čj. Nt 208/99-36, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 7. 2000, čj. 3 To 112/2000-43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti citovaným usnesením stěžovatel uvádí, že uvedenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavou zaručené právo podnikat, zakotvené v článku 26 Listiny základních práv a svobod tím, že mu jako obhájci ustanovenému ex offo byla za účast u veřejného jednání přiznána odměna a režijní paušál pouze za jeden úkon, ačkoli mu správně měla být přiznána odměna za úkony dva. Z uvedeného důvodu domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. Nt 208/99, Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 21. 6. 2000, čj. Nt 208/99-36, Krajský soud v Ostravě rozhodl podle §151 odst.2, 3 trestního řádu tak, že stěžovateli přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za obhajobu odsouzeného Z. J. v celkové výši 4 470,-- Kč s tím, že za účast u jednání před soudem, které se konalo 24. 5. 2000 v době od 8.30 hodin do 10.00 hodin a od 10.20 hodin do 10.35 hodin, přiznal odměnu pouze za jeden úkon právní pomoci, nikoli účtované dva úkony, poněvadž počet přiznaných úkonů musí odpovídat čistému času, po který veřejné zasedání v daném dni probíhalo.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě stížnost, ve které i s odvoláním na judikát Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 1997, sp. zn. 8 To 24/97, namítal, že soud prvého stupně nepostupoval správně, pokud do úkonu právní služby nezahrnul přestávku kratší 30 minut, která vznikla přerušením jednání na dobu 20 minut. Do doby účasti na jednání před soudem, tedy do úkonu právní služby, je nutné zahrnout přestávky, kdy jednání bylo přerušeno na dobu 30 minut a kratší, naopak přestávky delší jak 30 minut je nutné účtovat jako promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby. Stěžovatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a přiznal mu odměnu a náhradu hotových výdajů v souladu s původním vyúčtováním ve výši 6 705,-- Kč.
Vrchní soud v Olomouci přezkoumal na základě podané stížnosti podle §147 odst.1 trestního řádu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i správnost řízení, které tomuto usnesení předcházelo, a dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně stanovil výši odměny a náhradu hotových výdajů. Ve svém odůvodnění odvolací soud uvedl, že je seznámen s obsahem usnesení Vrchního soudu v Praze, na který se stěžovatel odvolává, ale na předmětnou problematiku má odlišný názor. V době přerušení jednání se obhájce neúčastní jednání před soudem, a proto jakákoli jeho činnost či nečinnost v této době nemůže být odměněna jako úkon právní služby podle ustanovení §11 odst.1 písm.g) vyhl. č. 177/96 Sb.
Ústavní soud přezkoumal rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručeného práva a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas s výkladem ustanovení §11 odst. 1 písm.g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů. Ústavní soud již dříve a opakovaně v publikovaných a obecně přístupných nálezech vyložil, že v rámci své pravomoci dané mu ústavními předpisy ČR, je oprávněn zasáhnout do jurisdikce obecných soudů jen za splnění zvláštních podmínek. Jde například o situace, kdy právní závěry soudu jsou v extrémním nesouladu se skutkovým zjištěním a nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají. Ústavní soud již dříve judikoval (např. v usnesení č. 15, III. ÚS 341/97 - Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 10, Praha, C.H.Beck 1998), že výše advokátní odměny za poskytování různých forem (druhů) právní pomoci je ex lege upravena - s možnými korekcemi, s přihlédnutím k povaze věci, případně její složitosti, podle jednotlivých typů tak, jak je lze v dlouhodobé praxi postřehnout a není věcí ústavního soudnictví, aby do typově vytvořené struktury advokátních odměn a z ní se odvíjející praxe obecných soudů jakkoli zasahovalo.
Ústavní soud po posouzení všech uvedených skutečností neshledal nic, co by prokazovalo, že postupem obecných soudů byly překročeny meze ústavnosti a z uvedených důvodů ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm.a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákon a č. 77/1998 Sb., odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné
V Brně dne 4. října 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu