ECLI:CZ:US:2000:4.US.518.2000
sp. zn. IV. ÚS 518/2000
Usnesení
IV. ÚS 518/2000
Ústavní soud rozhodl dne 2. října 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti JUDr. V. J., zastoupeného JUDr. B. G., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 5. 3. 1999, čj. 19 C 11/99-46, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 4. 2000, čj. 10 Co 1067/99-70, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů, a to proti výroku I. rozsudku okresního soudu (a v rozsahu tohoto výroku i výroku I. rozsudku krajského soudu) a výroku II. rozsudku krajského soudu, týkajících se náhrady nákladů řízení, stěžovatel v podstatě uvádí, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to nepřiznáním náhrady nákladů řízení v důsledku vadné aplikace §150 o. s. ř. Důvody zvláštního zřetele hodné podle citovaného ustanovení spočívají totiž v sociálních poměrech účastníků řízení, nikoli v jejich právním postupu v jiné věci, která s projednávanou věcí nijak nesouvisí. Z těchto důvodů domáhá se proto zrušení napadených usnesení.
Z obsahu spisu 19 C 11/99 Okresního soudu Plzeň - město Ústavní soud zjistil, že již konstatovaným rozsudkem tohoto soudu byla zamítnuta žaloba směřující proti stěžovateli na zaplacení částky 55 097,-- Kč s přísl., přičemž o nákladech řízení bylo výrokem II. rozhodnuto tak, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, odůvodnil okresní soud své rozhodnutí tak, že, i když v dané věci měl stěžovatel zcela úspěch, třeba vzít v úvahu skutečnost, že se dopustil jistého pochybení nedoložením právního zastoupení navrhovatele dle jeho pokynů v jiné věci. Odvolání do tohoto rozsudku podal pouze navrhovatel a o tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni již citovaným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to v podstatě ze stejných důvodů, jaké uvedl ve svém rozhodnutí okresní soud.
Z uvedeného tedy plyne, že stěžovatel proti rozhodnutí okresního soudu, doručenému mu dne 11. 6. 1999, opravný prostředek nepodal a tomto směru nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Pokud pak jde o napadené rozhodnutí odvolacího soudu, stěžovatel zcela přehlíží, že důvody hodnými zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení §150 o. s. ř. se nerozumí pouze sociální poměry účastníků řízení, ale i okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku. Ze spisu je patrno, že k uplatnění takového nároku navrhovatele vedla skutečnost, že podle jeho názoru ve věci sp. zn. 9 C 135/92 Obvodního soudu pro Prahu 1 stěžovatel jako právní zástupce navrhovatele nedoložil včas dle jeho pokynů právní zastoupení, a tím způsobil zastavení dovolacího řízení, a navrhovateli majetkovou újmu. Ústavní soud není další instancí v systému obecných soudů, a řídily-li se tedy tyto soudy v projednávané věci výše uvedenou úvahou, nespatřuje Ústavní soud v projednávané věci žádný důvod ke svému zásahu, a to navíc za situace, kdy stěžovatel nepodáním opravného prostředku způsobil, že krajský soud nemohl reagovat na námitky uváděné teprve v ústavní stížnosti.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost pro její nepřípustnost (ve vztahu k rozhodnutí okresního soudu) a zjevnou neopodstatněnost (ve vztahu k rozhodnutí krajského soudu) podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 2. října 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu