ECLI:CZ:US:2000:4.US.544.2000
sp. zn. IV. ÚS 544/2000
Usnesení
IV.ÚS 544/2000
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelek J.Z., a L. B., obě zastoupeny JUDr. J. P., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 25. 2. 2000, čj. 4 C 174/98-751, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2000, čj. 25 Co 320/2000-794, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelky se svým návrhem, s odvoláním na porušení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 a čl. 96 Ústavy ČR, domáhaly zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu v Benešově, kterým byl zamítnut jejich návrh, jímž se po žalovaném domáhaly uzavření dohody o vydání věci a návrh na rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že k věcnému břemeni, specifikovanému v petitu žaloby, se nepřihlíží. Dále se stěžovatelky domáhaly zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze, kterým bylo odmítnuto pro opožděnost jejich odvolání proti citovanému rozsudku okresního soudu. V ústavní stížnosti uvedly, že proti tomuto usnesení podaly včas dovolání, a současně z opatrnosti podaly u soudu I. stupně žádost o prominutí zmeškání lhůty. O těchto návrzích obecné soudy dosud nerozhodly. Ústavní stížnost podávají stěžovatelky z opatrnosti a z důvodů nevyzpytatelnosti rozhodování obecných soudů (nerespektování závěrů nálezu Ústavního soudu, neověření si okolností při doručování rozsudku), neboť si nejsou jisty spravedlivým postupem a rozhodováním obecných soudů.
Dle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Dle ustanovení §236 o.s.ř. lze pravomocné rozhodnutí soudu, pokud to zákon připouští, napadnout dovoláním. Dle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání odmítnuto.
Jak Ústavní soud ověřil z připojeného vyhotovení ústavní stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, bylo odvolání stěžovatelek odmítnuto z důvodů uvedených v ust. §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. V tomto případě je proto dovolání, jehož přípustnost je dána ustanovením §238a odst. l písm. e) o.s.ř., posledním opravným prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a který musí být vyčerpán. Samy stěžovatelky pak tvrdí, že o dovolání proti napadenému usnesení dosud nebylo rozhodnuto.
Za uvedené situace, kdy o dovolání dosud nebylo rozhodnuto, je nutno považovat ústavní stížnost za předčasnou a Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, neboť dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práv stěžovatelek poskytuje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2000
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj