ECLI:CZ:US:2000:4.US.563.2000
sp. zn. IV. ÚS 563/2000
Usnesení
IV. ÚS 563/2000
Ústavní soud rozhodl dne 23. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného JUDr. I. S., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, čj. 7 To 232/2000-64, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 4. 2000, čj. Nt 1172/99-50, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle §36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a posléze i k porušení čl. 8 odst. 1, 2 a 6 Listiny, neboť osobní svobodu lze omezit jen z důvodů stanovených zákonem a v řízení, které proběhlo podle zákona v souladu s imperativem čl. 90 Ústavy ČR. Stěžovatel poukazuje zejména na nekonkrétnost zjištění znaleckých posudků, a to jak z přípravného řízení, tak i posudků zpracovaných pro toto řízení a má za to, že obecné soudy zcela pominuly že účelem trestního řízení není nespravedlivé potrestání pachatele ( §1 odst. 1 trestního řádu), ale také spravedlivý proces podle čl. 36 odst. l Listiny, který je nepominutelnou podmínkou existence právního státu (čl. 1 Ústavy ČR). Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.
Podle ustanovení §72 odst. 4 trestního zákona, jestliže je ukládán trest odnětí svobody, ochranné léčení se zpravidla začíná po nástupu výkonu trestu ve věznici. V ostatních případech se ochranné léčení vykonává zpravidla v léčebném zařízení. Lze-li však vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem očekávat, že účel splní i léčení ambulantní, může soud nařídit i tento způsob léčby, popř. ústavní léčení změnit dodatečně na léčení ambulantní nebo naopak.
V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu Nt 1172/99 Obvodního soudu pro Prahu 8, že stěžovatel požádal o přeměnu ústavní sexuologické léčby na formu ambulantní s tím, že podle jeho názoru dlouhodobým výkonem trestu došlo k vymizení deviantních sklonů, v důsledku čehož není nadále nutná ochranná léčba formou ústavní a jako dostačující se k doléčení jeví léčba ambulantní. Stěžovatel byl totiž odsouzen pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 trestního zákona a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) trestního zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, přičemž současně mu byla uložena ochranná sexuologická léčba, a to ústavní formou. Obvodní soud pro Prahu 8 již citovaným usnesením stěžovatelovu žádost zamítl, když na základě znaleckých posudků a také výpovědi ošetřujícího lékaře dospěl k závěru, že stěžovatel i v současné době trpí sexuální a osobní odchylkou a existuje zde reálné nebezpečí recidivy obdobného jednání. Ke stížnosti stěžovatele rozhodl Městský soud v Praze napadeným usnesením tak, že tuto stížnost zamítl, ztotožniv se s názorem soudu prvého stupně, že přeměna ochranného léčení sexuologického vykonávaného ústavní formou na formu ambulantní nepřichází v současné době v úvahu. Je totiž zcela evidentní, že stěžovatel i nadále trpí anomálií se sexuálně deviantními rysy sadisticko - agresivního okruhu.
K výtkám stěžovatele třeba uvésti, že obecné soudy věnovaly projednávané věci náležitou pozornost, když si nejen vyžádaly znalecký posudek dvou znalců, ale vyslechly také stěžovatele a jeho ošetřujícího lékaře, který potvrdil jeho přetrvávající rizikový stav. Ústavní soud není legitimován jakýmkoli způsobem přehodnocovat toto hodnocení důkazů obecnými soudy, zejména v situaci, kdy závěry znaleckého posudku i ošetřujícího lékaře vyznívají zcela jednoznačně. Na to, že stěžovatel stále postrádá potřebný nadhled na svůj problém, lze ostatně usoudit i z toho, že, jak vyplývá ze zprávy Psychiatrické léčebny v Bohnicích z 31. 10. 2000, dne 19. 5. 2000 opustil svévolně léčebnu a nevrátil se z vycházky po areálu. To mimo jiné znamená, že v době, kdy stěžovatel podával ústavní stížnost, již ve skutečnosti "věc vzal sám do svých rukou".
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu