ECLI:CZ:US:2000:4.US.608.2000
sp. zn. IV. ÚS 608/2000
Usnesení
IV. ÚS 608/2000
Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného JUDr. M. Z., advokátem, proti výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 6. 2000, čj. 14 Co 368/2000-77, o nákladech řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni stěžovatel uvádí, že tímto výrokem došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva ve smyslu §36 čl. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 1 Listiny. Základním principem je totiž to, aby účastníci řízení nepodávali žalobu v případech, kdy toho není zapotřebí, jinak by mohlo docházet ke zneužití práva stranou důvodně přesvědčenou o tom, že i v případě neúspěchu ve věci nebude povinna uhradit protistraně náklady řízení. Skutečnost, že jako účastník řízení vystupuje správce konkurzní podstaty, by neměla být rozhodnou pro to, zda má být straně, která byla ve věci úspěšná, přiznán nárok na náhradu nákladů řízení či nikoli. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto stěžovatel toho, aby napadený výrok rozsudku Krajského soudu v Plzni byl zrušen.
Z obsahu spisu 12 C 20/99 Okresního soudu v Karlových Varech Ústavní soud zjistil, že JUDr. T. Z., správkyně konkurzní podstaty Č., a. s., podala u tohoto soudu žalobu směřující k uložení povinnosti stěžovateli zaplatit částku 351 509,50 Kč s přísl. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 3. 2000, čj. 12 C 20/99-62, byla žaloba zamítnuta a žalobkyni bylo uloženo zaplatit stěžovateli na nákladech řízení částku 63 837,50 Kč. Jak uvedl v důvodech svého rozhodnutí okresní soud, v žalobě uplatňovaný nárok je zjevně promlčen, o nákladech řízení pak rozhodl podle ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. K odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni napadeným rozhodnutím tak, že rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení však jej změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a stejně rozhodl i o náhradě nákladů odvolacího řízení. Jak konstatoval v důvodech svého rozhodnutí krajský soud, jsou v projednávané věci dány důvody hodné zvláštního zřetele, odůvodňující nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení podle úspěchu ve věci (§140 o. s. ř.). Jde především o to, že k zamítnutí žaloby došlo jen z důvodu promlčení nároku a nelze přehlédnout ani to, že žalobkyně podáním žaloby plnila svou zákonnou povinnost z titulu funkce správkyně konkurzní podstaty, přičemž soudním rozhodnutím založená povinnost by směřovala vůči její osobě jako účastnici řízení a vůči ní by také byla soudně vykonatelná.
Ustanovení §150 o. s. ř. umožňuje soudu, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznat. Úvaha soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Dospěl-li tedy krajský soud v napadeném rozhodnutí k závěru, že důvody hodné zvláštního zřetele jsou v projednávané věci dány právě tím, co již bylo konstatováno, lze stěží v ústavně právní rovině tyto jeho závěry jakýmkoli způsobem zpochybnit, neboť jde o závěry vcelku přesvědčivé, a na rozdíl od toho, co stěžovatel tvrdí, směřující právě ke spravedlivému posouzení této otázky.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu