ECLI:CZ:US:2000:4.US.720.2000
sp. zn. IV. ÚS 720/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti, kterou podal PhDr. S. K., zastoupený JUDr. J. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 9. 2000, č.j. 5 Co 2450/2000-131, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti shora uvedenému usnesení, kterým obecný soud nevyhověl jeho návrhu na vydání předběžného opatření, kterým by byla nezletilá M. K. svěřena prozatímně do jeho výchovy. Uvádí důvody, pro které považuje rozhodnutí soudů za rozporné s čl. 36 odst. 1 a čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s Úmluvou o právech dítěte. Současně žádá o přednostní vyřízení věci.
Z dosavadní obecně přístupné judikatury Ústavního soudu, pokud jde o povahu předběžného opatření, je zřejmé, že je tímto soudem považováno za rozhodnutí zatímní povahy, které bude v průběhu řízení nebo po jeho skončení změněno či zrušeno. Proto se nejedná o rozhodnutí ve smyslu §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), proti kterému by již nebylo možno použít dalších prostředků podle zákona. Tak tomu bude až u pravomocného rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí o předběžném opatření, stejně jako nevydání takového rozhodnutí, nemůže představovat zásah do ústavních práv stěžovatele, neboť na jeho vydání nemá právo v tom smyslu, že by soud byl jeho návrhem (procesně) vázán. Z tohoto důvodu také nelze takové rozhodnutí považovat za rozhodnutí, proti kterému by byla ústavní stížnost přípustná (obdobně viz např. usnesení ÚS ČR, publik. pod č. 61, svazek 12, Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR).
Z výše uvedených důvodů nelze přisvědčit závěrům stěžovatele, že nevydáním požadovaného předběžného opatření odepřel soud ochranu jeho právům způsobem, který by vytvářel stav zhojitelný jedině ústavní stížností, resp. že by nevydání takového rozhodnutí již předjímalo rozhodnutí ve věci samé. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než stížnost odmítnout jako nesměřující proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a tedy nepřípustnou [§43 odst. 1 písm. e) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona)
V Brně dne 18. prosince 2000
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj