ECLI:CZ:US:2001:1.US.180.2000
sp. zn. I. ÚS 180/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. B. G., CSc., zastoupeného advokátem JUDr. V. J., proti nečinnosti Krajského soudu v Plzni ve věci sp. zn. 30 Ca 418/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá: 1) zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 1999, č.j. 22 Ca 412/99-4 (poznámka: správně sp. zn. 22 Ca 412/98), kterým mu byla uložena podle §53 odst. 1 o.s.ř. pořádková pokuta ve výši 3000,- Kč; 2) toho, aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Plzni, aby do 30 dnů ode dne doručení tohoto nálezu rozhodl o žádosti JUDr. B. G., CSc., o prominutí pokuty, která mu byla uložena usnesením Krajského soudu v Ostravě z 8. ledna 1999, sp. zn. 22 Ca 412/99 (poznámka: správně sp. zn. 22 Ca 412/98), podle ustanovení §53 odst. 2 o.s.ř.
Protože ústavní stížnost směřovala proti dvěma neidentickým usnesením dvou neidentických soudů, ve skutkově odlišné věci, byl návrh stěžovatele Ústavním soudem kvalifikován jako dvě samostatná podání, z nichž I. senátu připadl dle organizačního řádu stěžovatelův návrh požadující, aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Plzni, aby do 30 dnů ode dne doručení tohoto nálezu rozhodl o žádosti JUDr. B. G., CSc., o prominutí pokuty, která mu byla uložena usnesením Krajského soudu v Ostravě z 8. ledna 1999, sp. zn. 22 Ca 412/99 (poznámka: správně sp. zn. 22 Ca 412/98), podle ustanovení §53 odst. 2 o.s.ř.
Uvedeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 1999, č.j. 22 Ca 412/98-4, byla - ve věci navrhovatele M. M., zastoupeného advokátem JUDr. B. G., CSc. (stěžovatelem), proti odpůrci Katastrálnímu úřadu v Novém Jičíně za účasti L. W., o přezkoumání rozhodnutí odpůrce ze zde 1. 8. 1998, č.j. 111 V12-4374/97 - zástupci navrhovatele M. M. advokátovi JUDr. B. G., CSc., uložena pořádková pokuta ve výši 3000,- Kč, kterou je povinen zaplatit uvedenému krajskému soudu do 10 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Proti citovanému usnesení krajského soudu podal dne 2. 2. 1999 JUDr. B. G., CSc., odvolání a ústavní stížnost.
Usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 3. 1999, sp. zn. IV. ÚS 35/99, byla ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro nepřípustnost odmítnuta, neboť ve věci dosud nerozhodl Vrchní soud v Olomouci, k němuž stěžovatel podal opravný prostředek (§75 odst. 2 cit. zákona).
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 8. 1999, č.j. 2 A 409/99-24, zastavil "řízení o podání označeném jako 'odvolání' proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 1999, č.j. 22 Ca 412/98-4", z důvodu nedostatku funkční příslušnosti (vrchního) soudu jako podmínky řízení, již nelze odstranit.
Dále v souzené věci podal navrhovatel M. M. dne 10. 9. 1999 ke Krajskému soudu v Ostravě "žádost o prominutí pokuty" uložené citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 10. 1999, č.j. 22 Ca 412/98-36, vyslovil - ve věci navrhovatele M. M., zastoupeného advokátem JUDr. B. G., CSc. (stěžovatelem), proti odpůrci Katastrálnímu úřadu v Novém Jičíně za účasti Ludmily Wolfové, o přezkoumání rozhodnutí odpůrce ze zde 1. 8. 1998, č.j. 111 V12-4374/97 - svou místní nepříslušnost a věc po právní moci usnesení postoupil Krajskému soudu v Plzni jako soudu (ve vztahu k navrhovateli) příslušnému. Ten usnesením ze dne 20. 12. 1999, č.j. 30 Ca 418/99-52, opravný prostředek proti rozhodnutí odpůrce (poznámka: Katastrálního úřadu v Novém Jičíně) ze dne 1. 8. 1998, č.j. 111 V12-4374/97, odmítl.
Krajský soud v Plzni přípisem ze dne 22. 11. 1999, č.j. 30 Ca 418/99-44, navrhovateli M. M. sdělil, že jeho "žádosti (poznámka: ze dne 10. 9. 1999) nelze vyhovět, když o prominutí pokuty v daném případě žádá subjekt, kterému povinnost pokutu zaplatit citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě uložena nebyla. Pro prominutí pokuty nebyly Krajským soudem v Plzni shledány za této situace žádné důvody". Citovaný přípis byl navrhovateli i jeho právnímu zástupci JUDr. B. G., CSc., doručen dne 29. 11. 1999.
Stěžovatel JUDr. B. G., CSc., podal dne 2. 12. 1999 Krajskému soudu v Plzni žádost o prominutí pokuty uložené mu usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 1999, č.j. 22 Ca 412/98, které Krajský soud v Plzni dne 10. 12. 1999 nevyhověl (poznámka: srov. úřední záznam v soudním spisu na č. l. 48).
Stěžovatel následně přípisem ze dne 22. 2. 2000 (doručeném 23. 2. 2000) Krajskému soudu v Plzni urgoval vyřízení výše uvedené žádosti o prominutí pokuty uložené mu citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě. Krajský soud v Plzni v přípisu ze dne 6. 3. 2000, sp. zn. 30 Ca 418/99, stěžovateli sdělil, že jeho žádosti ze dne 2. 12. 1999 "nevyhověl, když pro vyhovění nebyly shledány důvody ve smyslu ustanovení §246c a §53 odst. 2 o.s.ř. V takovém případě se o vyřízení žádosti nevydává rozhodnutí".
V záhlaví uvedenou nečinnost Krajského soudu v Plzni ve věci sp. zn. 30 Ca 418/99 napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž dovozuje porušení svého práva podle čl. 95 Ústavy ČR a čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny").
Stěžovatel v prvé řadě konstatoval, že mu Krajský soud v Ostravě usnesením č.j. 22 Ca 412/99-4 (poznámka: správně sp. zn. 22 Ca 412/98) uložil pokutu ve výši 3000,- Kč za to, že návrh na přezkoumání rozhodnutí Katastrálního úřadu Nový Jičín ze dne 1. 8. 1998 č.j. 111 V12-4374/97, nedoplnil o jeho dvě kopie. Tuto skutečnost stěžovatel vysvětluje svou dlouhodobou nemocí (od 12. 4. 1998 do 31. 3. 1999) a (v obdobích 12. 4. 1998 - 21. 4. 1998, 6. 5. 1998 - 12. 5. 1998, 26. 6. 1998 - 7. 8. 1998 a 8. 11. 1998 - 7. 1. 1999) nepřetržitým pobytem v nemocnicích, v důsledku čehož byl neschopen činit jakékoliv právní úkony, což ovšem (podle jeho názoru) Krajský soud v Ostravě v citovaném usnesení vůbec nezkoumal. Následně stěžovatel poukázal na to, že Krajský soud v Ostravě dalším usnesením, tj. ze dne 15. 10. 1999, č.j. 22 Ca 412/99-36 (poznámka: správně sp. zn. 22 Ca 412/98), postoupil (jako místně nepříslušný krajský soud) opravný prostředek proti výše citovanému rozhodnutí Katastrálního úřadu Nový Jičín k projednání Krajskému soudu v Plzni. Dále uvedl, že o jeho žádosti z 10. 9. 1999 (poznámka: jednalo se však - jak bylo již uvedeno výše - o návrh navrhovatele M. M. ke Krajskému soudu v Ostravě) o prominutí pokuty uložené citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě "dodnes nikdo nerozhodl". Navíc (a nepřesně) cituje argumentaci uvedenou až v přípisu Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 3. 2000, sp. zn. 30 Ca 418/99.
Stěžovatel poté vyslovil názor o tom, že "soud je povinen podle občanského soudního řádu rozhodnout o každé žádosti o prominutí pokuty uložené podle §53 občanského soudního řádu, a to bez ohledu na to, zda této žádosti hodlá či nehodlá vyhovět". Z toho (ve vztahu k ústavní stížností napadené věci) dovozuje, že Krajský soud v Plzni svou nečinností ve věci 30 Ca 418/99 "o mé žádosti z 10. září 1999 o prominutí pokuty" porušil jeho práva podle čl. 95 Ústavy a čl. 36 a 38 Listiny na to, aby soud v přiměřených lhůtách rozhodl stanoveným postupem o stěžovatelově právo.
Proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, jímž se Krajskému soudu v Plzni ukládá, aby do 30 dnů ode dne doručení tohoto nálezu rozhodl o žádosti JUDr. B. G., CSc., o prominutí pokuty, která mu byla uložena usnesením Krajského soudu v Ostravě z 8. ledna 1999, sp. zn. 22 Ca 412/99 (poznámka: správně sp. zn. 22 Ca 412/98), podle ustanovení §53 odst. 2 o.s.ř.
K ústavní stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Plzni, který v prvé řadě shrnul postup a příčiny, jež vedly Krajský soud v Ostravě k tomu, aby usnesením ze dne 8. 1. 1999, č. j. 22 Ca 412/98-4 (a nikoliv sp. zn. 22 Ca 412/99, jak zřejmě omylem uvádí stěžovatel), uložil stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 3.000,- Kč.
Krajský soud v Plzni - jako soud, na nějž bylo řízení ve věci navrhovatele M. M., zastoupeného advokátem JUDr. B. G., CSc. (stěžovatelem), proti odpůrci Katastrálnímu úřadu v Novém Jičíně za účasti Ludmily Wolfové, o přezkoumání rozhodnutí odpůrce ze zde 1. 8. 1998, č.j. 111 V12-4374/97, a to včetně žádosti o prominutí pokuty (poznámka: uložené usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 1999, č.j. 22 Ca 412/98-4), doručené Krajskému soudu v Ostravě dne 10. 9. 1999 (na kterou tento soud nereagoval) - dále uvedl, že o opravném prostředku (poznámka: proti rozhodnutí odpůrce Katastrálního úřadu v Novém Jičíně ze dne 1. 8. 1998, č.j. 111 V12-4374/97) rozhodl usnesením ze dne 20. 12. 1999, č.j. 30 Ca 418/99-52 (které však ústavní stížností není dotčeno).
Ve vztahu k souzené věci Krajský soud v Plzni ve svém vyjádření uvedl, že žádost o prominutí pokuty, doručenou dne 10. 9. 1999 Krajskému soudu v Ostravě, vyřídil přípisem ze dne 22. 11. 1999 (viz č. l. 44 soudního spisu). Další žádost o prominutí pokuty, jež byla doručena Krajskému soudu v Plzni dne 2. 12. 1999 (viz č.l. 48 soudního spisu), vyřídil úředním záznamem dne 10. 12. 1999, když neshledal důvody pro prominutí pokuty podle ustanovení §246c a §53 odst. 2 o.s.ř. Krajský soud v Plzni v této souvislosti poukázal na dosavadní soudní praxi, která zastává názor, že v případě nevyhovění žádosti o prominutí pokuty se o vyřízení žádosti nevydává rozhodnutí.
Krajský soud v Plzni je proto přesvědčen, že v souzené věci nebyl porušen čl. 95 Ústavy ČR, ani čl. 39 a 38 Listiny, a proto navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost proti údajné nečinnosti Krajského soudu v Plzni zamítl. Krajský soud konečně sdělil, že v řízení o ústavní stížnosti souhlasí s upuštěním od ústního jednání.
Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.
Stěžovatel v podstatě uvedl, že v nečinnosti Krajského soudu v Plzni spatřuje porušení ustanovení čl. 95 Ústavy ČR a svých základních práv zaručených čl. 36 a 38 Listiny.
Ústavní soud v prvé řadě uvádí, že nelze souhlasit s obecným a nijak neodůvodněným tvrzením stěžovatele, že Krajský soud v Plzni porušil stěžovatelova práva podle čl. 95 Ústavy ČR. Ustanovení čl. 95 odst. 1, před středníkem totiž toliko obecně stanoví, že soudce je při rozhodování vázán zákonem.
Rovněž nelze akceptovat stěžovatelův odkaz na čl. 36 Listiny, který není nijak konkretizován či odůvodněn. Ze soudního spisu je totiž zřejmé, že stěžovateli nebylo nijak bráněno v tom, aby se stanoveným postupem svého práva u obecného soudu domáhal.
Co se týká stěžovatelem namítaného porušení ustanovení čl. 38 Listiny, je Ústavní soud přesvědčen, že i v tomto případě se stěžovatel dopouští omylu. Stěžovatel netvrdí ani jinak nekonkretizuje v čem v souzené věci spatřuje porušení ustanovení čl. 38 Listiny.
Ohledně stěžovatelovy námitky, že Krajský soud v Plzni o jeho žádosti z 10. 9. 1999 - ve věci sp. zn. 30 Ca 418/99 (poznámka: stěžovatel uvádí "o mé žádosti") o prominutí pokuty uložené citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě - dodnes nijak nerozhodl, Ústavní soud uvádí, že podle obsahu soudního spisu se nejednalo o žádost stěžovatele, ale o žádost navrhovatele M. M. stěžovatelem zastoupeného. Krajský soud v Plzni navíc přípisem ze dne 22. 11. 1999, č.j. 30 Ca 418/99-44, navrhovateli M. M. sdělil, že jeho "žádosti (poznámka: ze dne 10. 9. 1999) nelze vyhovět, když o prominutí pokuty v daném případě žádá subjekt, kterému povinnost pokutu zaplatit citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě uložena nebyla. Pro prominutí pokuty nebyly Krajským soudem v Plzni shledány za této situace žádné důvody". Citovaný přípis byl navrhovateli i jeho právnímu zástupci (stěžovateli) doručen dne 29. 11. 1999.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že se ve vztahu k žádosti z 10. září 1999 jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Pro úplnost se uvádí, že věcnému vyřízení citované žádosti bránila i skutečnost, že ode dne doručení citovaného přípisu Krajského soudu v Plzni, tj. ode dne 29. 11. 1999 uplynula do dne podání ústavní stížnosti, tj. do dne 20. 3. 2000, podstatně delší doba, než kterou připouští zákon o Ústavním soudu, takže by se jednalo o návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu [§43 odst. 1 písm. b)].
Stěžovatelově následné žádosti o prominutí pokuty uložené mu usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 1999, č.j. 22 Ca 412/98, již podal ke Krajskému soudu v Plzni dne 2. 12. 1999, uvedený soud - jak svědčí úřední záznam v soudním spisu na č. l. 48 - dne 10. 12. 1999 nevyhověl. Tuto skutečnost také Krajský soud v Plzni stěžovateli (na základě jeho urgence ze dne 22. 2. 2000) v přípisu ze dne 6. 3. 2000, č.j. 30 Ca 418/99, sdělil, neboť "pro vyhovění nebyly shledány důvody ve smyslu ustanovení §246c a §53 odst. 2 o.s.ř." Krajský soud současně uvedl, že se "v takovém případě o vyřízení žádosti nevydává rozhodnutí". Uvedenému závěru krajského soudu korespondují také názory uvedené v uznávané komentářové literatuře, podle nichž požádá-li o to postižený, může soud pořádkovou pokutu prominout, avšak jeho případné negativní stanovisko "nelze přezkoumat v odvolacím řízení, neboť v takovémto případě se o vyřízení žádosti nevydává rozhodnutí". Usnesení vydává a doručuje žadateli (jen) pokud vyhoví žádosti. [In: Bureš, J. - Drápal, L. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha, C.H. Beck 1997, str. 131 - 132]. Za tohoto stavu Ústavní soud nevidí důvod, aby z ústavněprávního hlediska výše uvedený závěr Krajského soudu v Plzni zpochybňoval. Proto považuje ústavní stížnost v této části za zjevně neopodstatněnou.
Podle přesvědčení Ústavního soudu je tedy zřejmé, že postupem Krajského soudu v Plzni k zásahu do základních práv a svobod, jichž se stěžovatel dovolává a které jsou zaručeny ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy, nedošlo.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu], zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) cit. zákona] mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2001
JUDr. Vladimír Paul
předseda senátu Ústavního soudu