ECLI:CZ:US:2001:1.US.254.01
sp. zn. I. ÚS 254/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. A. H., zastoupené JUDr. A. Z., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 1999, čj. 26 Co 385/98 - 121, a rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 11. 12. 1997, čj. 5 C 899/94 - 81, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 25. 4. 2001, která došla Ústavnímu soudu dne
26. 4. 2001, napadá stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí s tím, že jimi došlo k porušení článku 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby obě rozhodnutí Ústavní soud zrušil.
Podle §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů, která začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1).
Z obsahu spisu sp. zn. 5 C 899/94 Okresního soudu Praha - západ Ústavní soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 1999, který rozhodoval o odvolání do rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne
11. 12. 1997, byl doručen stěžovatelce dne 3. 4. 1999 a jejímu právnímu zástupci dne 10. 6. 1999. O dovolání žalované - stěžovatelky - proti rozsudku odvolacího soudu rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 23. 1. 2001, a to tak, že dovolání odmítl, neboť nebyly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. ani §238 odst. 1 o. s. ř., či podle ustanovení §239 odst. 1, 2 téhož zákona.
V daném případě je Ústavní soud nucen konstatovat, že oním posledním prostředkem, který shora citovaný zákon k ochraně práva poskytuje, je rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 1999, čj. 26 Co 385/98 - 121. Jestliže tedy ústavní stížnost stěžovatelky došla Ústavnímu soudu dne 26. 4. 2001, když rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci stěžovatelky doručen dne
10. 6. 1999, nebyla ústavní stížnost podána v šedesátidenní lhůtě stanovené ve shora citovaném ustanovení zákona o Ústavním soudu, neboť posledním dnem, kdy lhůta k podání stížnosti mohla být zachována, byl den 9. 8. 1999.
Soudce zpravodaj proto musel tuto stížnost jako opožděnou odmítnout ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2001 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu