ECLI:CZ:US:2001:1.US.267.01
sp. zn. I. ÚS 267/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti Mgr. M. J., zastoupené advokátem JUDr. PhDr. O. C., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 654/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Nejvyšší soud ČR ve věci žalobkyně (stěžovatelky) proti žalovanému P. Č. o vyklizení nebytových prostor zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 1999, č.j. 12 Co 379/99-98, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 2. 1999, č.j. 10 C 70/96-80, a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména uvedla, že napadeným rozsudkem Nejvyšší soud ČR porušil její právo na soudní ochranu, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť prý dovolání podané P. Č. nebylo podáno řádně a nemělo mu proto být vyhověno.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. To znamená, že toliko v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel - před jejím podáním - vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
V daném případě stěžovatelka podala ústavní stížnost za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo skončeno, neboť napadeným rozsudkem Nejvyšší soud ČR zrušil citované rozsudky obecných soudů. Obvodní soud pro Prahu 5 za tohoto procesního stavu musí vydat rozhodnutí nové, proti němuž bude opět přípustný opravný prostředek. V řízení před obvodním soudem je přitom nesporné, že stěžovatelka je jeho účastníkem a že tedy bude i disponovat všemi svými procesními právy.
Ústavní soud tedy (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou formální (procesní) náležitost - tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva - k tomu, aby se jí mohl zabývat meritorně.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. června 2001
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj