ECLI:CZ:US:2001:1.US.275.01
sp. zn. I. ÚS 275/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele C. D. D., zastoupeného Mgr. T. M., advokátem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. 1 T 87/98, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2000, sp. zn. 6 To 200/2000, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 a rozsudek Městského soudu v Praze, když posledně uvedeným rozsudkem byl uznán vinným ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 a 2 tr. zákona a ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku a trestu vyhoštění.
Stěžovatel je toho názoru, že uvedenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho právo na svobodu, lidskou důstojnost, soukromí a právo na spravedlivý proces zakotvené v ustanovení čl. 8 odst. 2 a 3, čl. 10 odst. 1, 2 a 3, čl. 37 odst. 2 a 4, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel dále uvádí, že podává ústavní stížnost ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti a má za to, že svým významem jednoznačně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť v podobné situaci jako on se ocitly a ocitají další obžalovaní v České republice v nezanedbatelném počtu, neboť postup státních orgánů v jeho případě se stal do značné míry modelovým pro trestní řízení cizinců.
Soudce zpravodaj z podání stěžovatele zjistil, že ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 3. 5. 2001, takže zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně.
Ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začala běžet v tomto případě dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. V daném případě se jedná o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2000, sp. zn. 6 To 200/2000, který byl stěžovateli doručen dne 3. 7. 2000. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uběhla dnem 31. 8. 2000.
K stěžovatelem uváděné skutečnosti ohledně lhůty podání ústavní stížnosti do jednoho roku (§75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), kterou zdůvodňuje významem přesahu jeho vlastních zájmů, nutno uvést, že ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (nepřípustnost ústavní stížnosti) představuje výjimku pouze z ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (odmítnutí návrhu pro nepřípustnost), nikoli však z dalších podmínek pro podání ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl. S ohledem na výsledek řízení před Ústavním soudem pak nebylo již nutné upozorňovat právního zástupce stěžovatele na nedostatek v podobě nepřiložení kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 4).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2001
JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu