ECLI:CZ:US:2001:1.US.349.2000
sp. zn. I. ÚS 349/2000
Usnesení
I. ÚS 349/2000
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. Č., zastoupené JUDr. V. V., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2000, sp. zn. 6 Co 590/2000, a usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 31. 1. 2000, sp. zn. 5 C 58/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností ze dne 2. 6. 2000 se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2000, sp. zn. 6 Co 590/2000, a usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 31. 1. 2000, sp. zn. 5 C 58/2000. Naposled citovaným rozhodnutím Okresní soud v Jindřichově Hradci zastavil řízení ve věci navrhovatelky v daném právním sporu, V.N. (vedlejší účastnice v řízení před Ústavním soudem), proti odpůrkyni - stěžovatelce, které zároveň uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 1 650 Kč. V odůvodnění soud uvedl, že vedlejší účastnice vzala zpět svůj návrh ze dne 19. 1. 2000, kterým se domáhala vydání potvrzení o zaměstnání v souvislosti se skončením pracovního poměru u stěžovatelky, jelikož jí stěžovatelka požadované potvrzení posléze dne 25. 1. 2000 vydala. Podle ustanovení §146 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), soud stanovil, že stěžovatelka je povinna zaplatit uvedené náklady řízení, neboť důvodně podaný návrh byl vzat zpět pro chování stěžovatelky.
Po odvolání stěžovatelky Krajský soud v Českých Budějovicích usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že v době, kdy vedlejší účastnice podala žalobu, nebylo pochyb o tom, že potvrzení o zaměstnání jí stěžovatelkou nebylo vydáno. Ať již jí bylo později vydáno z jakýchkoli důvodů, je nesporné, že k tomu došlo až po podání žaloby. Proto má vedlejší účastnice v souladu s uvedeným ustanovením občanského soudního řádu právo na náhradu příslušných nákladů řízení.
Stěžovatelka je toho názoru, že napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 a čl. 96 Ústavy ČR, které spatřuje v tom, že odvolací soud se prý vůbec nezabýval důvodností podání návrhu v předmětné věci, tedy druhou podmínkou, stanovenou v §146 odst. 2, věta druhá o. s. ř. Stejně tak se podle tvrzení stěžovatelky soud nezabýval tím, že ke zpětvzetí žaloby došlo v důsledku chování obou účastníků, kdežto citované ustanovení zmiňuje pouze "chování odpůrce". Stěžovatelka dále uvedla, že neměla možnost se do doby doručení usnesení o zastavení řízení k žalobě ani k jejímu zpětvzetí vyjádřit, protože do té doby o podání žaloby prý vůbec nevěděla.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako účastník řízení před Ústavním soudem ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 7. 2. 2001 konstatoval, že se nedomnívá, že by v dané věci došlo k porušení uvedených článků Listiny základních práv a svobod a Ústavy ČR. Považoval za podstatnou právě tu skutečnost, že až po podání žaloby došlo k vyhovění požadavku vedlejší účastnice. Stěžovatelka podle krajského soudu o žalobě jistě věděla, což ji vedlo i k zajištění právního zastoupení. Jelikož návrh byl vzat zpět před zahájením jednání ve věci, nebylo zapotřebí ani souhlasu stěžovatelky se zpětvzetím návrhu. Krajský soud v Českých Budějovicích proto navrhl, aby Ústavní soud stížnost zamítl.
Ve vyjádření Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23. 1. 2001 je zdůrazněno, že ústavní stížností napadené usnesení o nákladech řízení odpovídá ustálené soudní judikatuře, vycházející ze zásady odpovědnosti účastníka za procesní zavinění zastavení řízení. Nemůže-li být návrh věcně projednán, což nastane v případě jeho zpětvzetí před jednáním, nemá soud k dispozici jiná kritéria pro hodnocení důvodnosti návrhu ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věta druhá o. s. ř., než procesní. O uspokojení uplatněného nároku po podání žaloby nebylo v daném případě pochybností.
II.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud již mnohokrát ve své obecně přístupné judikatuře vyložil, kdy je oprávněn zasahovat do činnosti obecných soudů a proto postačí na tuto judikaturu odkázat a pouze stručně připomenout, že Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), který není obecným soudům nadřízen, může do jejich rozhodovací činnosti zasáhnout jen tehdy, jestliže tyto soudy nepostupují v souladu s obsahem předpisů nejvyšší právní síly a svým postupem porušují zásady spravedlivého procesu.
V daném případě Ústavní soud nezjistil ani z napadených rozhodnutí, ani z obsahu spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp. zn. 5 C 58/2000, který si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal, že by postupem obecných soudů došlo k porušení jakéhokoli ústavně zaručeného základního práva nebo svobody stěžovatelky, ať již jí tvrzeného, nebo jiného. Od závěrů soudů, rozhodujících ve věci není nutno se odchylovat ani z ústavněprávního hlediska a námitkám stěžovatelky, obsaženým v ústavní stížnosti, není možno přisvědčit. Obě podmínky, stanovené v §146 odst. 2, věta druhá o. s. ř., tj. důvodnost návrhu na zahájení řízení (posuzovaná z procesního hlediska), i chování odpůrce (stěžovatelky), pro které byl tento návrh vzat zpět, byly ve zkoumaném případě splněny. Stěžovatelka si tedy svým chováním, když vedlejší účastnici přes její písemnou žádost nevydala potvrzení o zaměstnání (resp. učinila tak až po podání žaloby), zavinila nepříznivý následek v podobě povinnosti zaplatit jí řádně vyčíslené náklady řízení. Je v souladu se zákonem a spravedlivé, aby tyto náklady, které vedlejší účastnice účelně vynaložila na ochranu svého práva, jí byly stěžovatelkou uhrazeny.
Z výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatelky odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 5. dubna 2001
JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu