ECLI:CZ:US:2001:1.US.378.99
sp. zn. I. ÚS 378/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. P. (dříve Ing. J. Š.), zastoupeného advokátem JUDr. Josefem Kulhavým se sídlem Křižíkova 1, 186 00 Praha 8, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 1999, č.j. 2 Ko 54/99-152, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 1999, sp. zn. 50 K 56/98, spolu s níž byl podán návrh na zrušení ustanovení 3 odst. 2, věta první a věta druhá zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Řízení o ústavní stížnosti se přerušuje.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 1999, sp. zn. 50 K 56/98, byl ve věci dlužníka Ing. J. P. - k návrhu Union Banky, a.s., se sídlem ul. 30. dubna 35, Ostrava, o prohlášení konkurzu - na majetek dlužníka Ing. J. P., dříve Š., obchodní jméno Ing. Jiří Šváb - Bismarck, IČO: 15 27 48 96, prohlášen konkurz. Správcem konkurzní podstaty byl ustanoven JUDr. V. K., a dále byli vyzvání veřitelé, aby do 30 dnů ode dne prohlášení konkurzu přihlásili u podepsaného soudu ve dvojím vyhotovení všechny své nároky s uvedením výše v Kč a splnili další ve výroku uvedené předpoklady uplatnění nároku.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 1999, č.j. 2 Ko 54/99-152, bylo citované usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 1999, č.j. 50 K 56/9876, potvrzeno a vrchní soud dále rozhodl, že soudkyně JUDr. Zuzana Svobodová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 K 56/98. V odůvodnění svého rozhodnutí Vrchní soud v Praze zejména uvedl, že podle ustanovení 3 odstavec 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, soud rozhoduje usnesením a jednání nařizuje jen tehdy, stanoví-li tak zákon nebo jestliže to soud považuje za nutné. V projednávaném případě zákon povinnost nařídit jednání nestanovil a odvolací soud nařídit jednání za nutné nepovažoval. Odvolací soud dále uvedl, že k úpadku ve formě insolvence především postačí, že dlužník má nejméně dva věřitele, ktery'm není schopen plnit své závazky, což bylo také v souzené věci prokázáno. K námitce odvolatele (stěžovatele), že v průběhu řízení byly porušeny čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále čl. 90, 95 a 96 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., ústavy České republiky, odvolací soud konstatoval, že ze spisového materiálu nezjistil žádné nedostatky v postupu, soudu prvního stupně, které by měly za následek porušení těchto ustanovení.
V ústavní stížnosti proti v záhlaví uvedeným usnesením Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, které rozhodly vždy v neveřejném zasedání, stěžovatel zejména uvedl, že tím došlo k porušení mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy České republiky. Dovolal se úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění Protokolu č. 11, a Protokolů č. 1, 4, 6, 7 (dále jen "Úmluvy"), č. 209/1992 Sb. a násl., primárně článku 6, odst. 1 "Úmluvy", a následně článku 8 "Úmluvy" a čl. 1, odst. 1 Dodatkového protokolu k "Úmluvě". Konkrétně stěžovatel tvrdil, že v důsledku neveřejného zasedání obou soudů nebyl k jejich jednání pozván, ačkoliv se toho prokazatelně domáhal, a nemohl se obhájit. Oba soudy, které postupovaly podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, jenž jím umožňuje rozhodovat usnesením v neveřejném zasedání, prý neučinily nic pro "zprůhlednění" řízení a ve vztahu k "Úmluvě" se nezabývaly čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR s přihlédnutím k ustanovení čl. 10 Ústavy ČR.
Protože podle názoru stěžovatele ustanoven! 3 odst. 2 věta první a věta druhá zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, umožňuje účelové obcházení ustanovení čl. 6 odst. 1 "Úmluvy", dochází tak k porušování práva na spravedlivý proces a zneužívání státní a soudní moci. Podle stěžovatele nelze nahrazovat jeho vystoupení před soudem, který rozhoduje o meritu věci tím, že jej bude soud nutit, aby se pouze vyjádřil bez možnosti osobního slyšení a argumentace před ním. Je proto zřejmé, že ustanovení 3 odst. 2 věta první a věta druhá zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, jsou v rozporu s uvedenými ustanoveními "Úmluvy".
Proto stěžovatel navrhl, aby bylo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 1999, č.j. 2 Ko 54/99-152, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 1999, sp. zn. 50 K 56/98, zrušeno a spolu s tím navrhl, aby bylo zrušeno ustanovení 3 odst. 2, věta první a věta druhá zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
Podle ust. 74 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Vzhledem k tomu, že stěžovatel spolu s ústavní stížností podal podle tohoto zákonného ustanovení i návrh na zrušení ustanovení 3 odst. 2, věta první a věta druhá zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů - které soud aplikoval - Ústavní soud podle ustanovení 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu řízení o ústavní stížnosti přerušil.
Návrh na zrušení citovaného ustanovení předmětného zákona bude postoupen plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 1999
JUDr. Vladimír Klokočka
předseda senátu Ústavního soudu