ECLI:CZ:US:2001:1.US.395.01
sp. zn. I. ÚS 395/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky L. G., zastoupené JUDr. D. S., advokátkou, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 4. 1998, čj. 7 C 168/97 - 36, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Návrh stěžovatelky ze dne 17. 6. 2001 na zahájení řízení před Ústavním soudem, podaný k poštovní přepravě dne 26. 6. 2001, došlý Ústavnímu soudu dne 27. 6. 2001, byl k výzvě Ústavního soudu k odstranění nedostatků doplněn stěžovatelkou, prostřednictvím její právní zástupkyně, podáním ze dne 25. 10. 2001, které došlo Ústavnímu soudu dne 30. 10. 2001. Stížností je napadán rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 4. 1998, čj. 7 C 168/97 - 36, kterým bylo vyhověno žalobě žalobce, směřující proti žalované - stěžovatelce - o zaplacení částky Kč 268 300,-- s přísl., jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2000, čj. 22 Co 749/98 - 67. Jak vyplývá z údajů stěžovatelky uvedených ve stížnosti, napadený rozsudek Okresního soudu v Pardubicích nabyl právní moci dnem 19. 4. 2000. Dále z obsahu podané stížnosti je patrné, že návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení ve věci sp. zn. 7 C 168/97, vedené u Okresního soudu v Pardubicích, byl zamítnut usnesením téhož soudu ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. 6 C 79/2000, které nabylo právní moci dnem 30. 4. 2001. Stěžovatelka má za to, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 4. 1998 bylo porušeno její právo na spravedlivý a nestranný proces, jehož zásady jsou obsaženy v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto navrhuje, aby toto napadené rozhodnutí Ústavní soud zrušil.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Vzhledem k tomu, že v daném případě proti odvoláním napadenému rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10. 4. 1998 rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně svým rozsudkem ze dne 9. 3. 2000, je nutno vzít v úvahu, že oním posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva stěžovatelce poskytoval, není rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 4. 1998, čj. 7 C 168/97 - 36, ale rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2000, čj. 22 Co 749/98 - 67.
Ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu na tomto závěru nemůže nic změnit okolnost, že řízení o povolení obnovy řízení ve věci sp. zn. 7 C 168/97 bylo skončeno zamítavým usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 12. 2000, čj. 6 C 79/2000 - 38, které nabylo právní moci dnem 30. 4. 2001.
Vycházeje z obsahu samotné stížnosti stěžovatelky ze dne 17. 6. 2001 a doplňujícího podání ze dne 25. 10. 2001 dospěl Ústavní soud k závěru, že v daném případě nebyla dodržena šedesátidenní lhůta, ve které lze podat ústavní stížnost a která začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Jestliže totiž právní moc rozsudku krajského soudu nastala dne 19. 4. 2000, jednalo se o poslední den, kdy rozsudek mohl být stěžovatelce či jejímu právnímu zástupci doručen. V takovém případě šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti skončila dnem 17. 6. 2000, kdy měla být podána na poštu k přepravě. Jestliže však byla podána až dne 26. 6. 2001, jedná se o stížnost podanou po lhůtě k podání ústavní stížnosti. Pokud by rozsudek odvolacího soudu byl doručen stěžovatelce dříve než dne 19. 4. 2000, opožděnost v podání stížnosti by pak byla ještě větší.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2001 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu