ECLI:CZ:US:2001:1.US.418.01
sp. zn. I. ÚS 418/01
Usnesení
I. ÚS 418/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky F., spol. s r. o., zastoupené JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, sp. zn. 29 Co 64/2001, ze dne 13. 3. 2001, a proti rozsudku Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 10 C 1734/97, ze dne 24. 10. 2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 7. 2001 domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, sp. zn. 29 Co 64/2001, ze dne 13. 3. 2001, a rozsudku Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 10 C 1734/97, ze dne 24. 10. 2000. Uvedla, že ústavní stížnost podává přesto, že proti napadenému rozsudku podala ve smyslu §239 odst. 2 občanského soudního řádu dovolání, o němž dovolací soud dosud pro krátkost lhůty nerozhodl.
Po přezkoumání formálních náležitostí ústavní stížnosti se Ústavní soud musel zabývat otázkou její přípustnosti.
Jak vyplývá z ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
V daném případě, jak vyplývá z napadeného rozsudku, stěžovatelka v odvolacím řízení navrhovala vyslovení přípustnosti dovolání, tomuto návrhu však odvolací soud nevyhověl a dovolání rozhodnutím podle §239 odst. 1 občanského soudního řádu nepřipustil. Proto stěžovatelka podala dovolání ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu, o němž dosud rozhodnuto nebylo. Dle přechodných ustanovení k zákonu č. 30/2000 Sb., jímž byl novelizován občanský soudní řád s účinností od 1. 1. 2001, "odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů". Dále dle bodu 17. přechodných ustanovení "dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů". Přestože tedy dovolání proti rozhodnutí soudu odvolacího bylo podáno po účinnosti novely občanského soudního řádu, bude projednáno a rozhodnuto podle jeho znění před novelou.
Vzhledem k této skutečnosti je v dané věci třeba aplikovat judikaturu Ústavního soudu, jež je po přijetí novely občanského soudního řádu, která nabyla účinnosti od 1. lednu 1996, a kterou bylo doplněno ustanovení §239 odst. 2 zakládající podmíněně přípustné dovolání, taková, jak ji vyjádřil Ústavní soud v usnesení I. ÚS 171/96, ze dne 11. září 1996, ve kterém vyslovil, že i když otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, posoudí dovolací soud, není pochyb o tom, že teprve poté, co bude vydáno rozhodnutí dovolacího soudu, vyčerpá stěžovatelka všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou. Z téhož názoru vychází i publikovaná usnesení IV. ÚS 93/98 a IV. ÚS 294/98 (č. 36, sv. 10 Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR a č. 26, sv. 13 Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR). Podle těchto rozhodnutí o nevyčerpání všech prostředků může jít zpravidla i tam, kde ústavněprávní argumentace je obsahově shodná s argumentací, kterou stěžovatelka uplatnila před obecnými soudy, a kterou cíleně předkládá i soudu dovolacímu. V takovém případě, jak vyplývá z cit. usnesení, je povinen tento svůj postup "dotáhnout do konce" - tedy dovolání podat.
Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení, přičemž je to nikoli Ústavní soud, ale Nejvyšší soud, kterému přísluší sjednocovat judikaturu, mimo jiné tím, že rozhoduje o dovoláních. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatelky, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání, pokud k ní budou ústavněprávní důvody.
Z výše uvedených důvodů byl proto soudce zpravodaj nucen stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 13. září 2001
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu