ECLI:CZ:US:2001:1.US.423.99
sp. zn. I. ÚS 423/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti stěžovatele G., s.r.o., zastoupeného advokátem JUDr. V. P., proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českém Krumlově ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 50796/98/082960/2470, a proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 669/150/1999, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Finančního úřadu v Českém Krumlově ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 50796/98/082960/2470, kterým byla zamítnuta žádost ze dne 19. 10. 1998 o opravu zřejmých omylů a nesprávností exekučních nákladů ve výši 70.074,- Kč, které byly vyměřeny exekučním příkazem ze dne 18. 12. 1995, č.j. SPR/Mel/1147-9/95. Finanční úřad žádost stěžovatele podle §56 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, zamítl, neboť nebyly dány důvody pro vyhovění žádosti podle ustanovení §56 odst. 1 písm. a) a ani písm. b) citovaného zákona.
Stěžovatel se dále domáhá zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 669/150/1999, které zamítlo jeho odvolání proti uvedenému rozhodnutí Finančního úřadu v Českém Krumlově. Podle názoru finančního ředitelství Finanční úřad v Českém Krumlově postupoval při vyměřování daně darovací v souladu a v mezích zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění platném pro rok 1993. Vzhledem k tomu, že stěžovatel vyměřenou daň ve stanovené lhůtě nezaplatil, byl finanční úřad oprávněn podle §73 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, přistoupit k jejímu vymáhání a vydat podle §73 odst. 6 písm. a) citovaného zákona exekuční příkaz na přikázání pohledávky na peněžní příjmy na účtech vedených u bank.
Stěžovatel se domnívá, že rozhodnutím Finančního ředitelství v Českých Budějovicích byl zkrácen na svých právech zaručených Listinou základních práv a svobod.
V ústavní stížnosti zejména namítl, že finanční ředitelství založilo svoje rozhodnutí na nesprávném výkladu ustanovení §56 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, neboť z tohoto ustanovení "vyplývá, že opravy nebo zrušení stanovené daně nelze provést, zanikne-li právo daň vyměřit nebo doměřit. Z ustanovení §47 odst. 2 věta poslední zákona o správě daní zcela jednoznačně vyplývá, že vyměřit a doměřit daň lze nejpozději do 10 let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde byla současně povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat". Dále stěžovatel uvedl, že "z hlediska rovnosti všech subjektů před zákonem a z hlediska právní jistoty účastníků řízení nelze ustanovení §56 odst. 4 citovaného zákona vykládat jinak, než že lhůta pro opravu či zrušení daně je desetiletá a běží od konce roku, v němž daňová povinnost vznikla". Stěžovatel se dále domnívá, že pokud Finanční ředitelství v Českých Budějovicích vykládá a následně aplikuje ustanovení §47 uvedeného zákona tak, že správce daně by měl možnost v důsledku opakovaných úkonů daň vyměřovat či stanovit po dobu deseti let od vzniku daňové povinnosti, zatímco daňový subjekt by měl možnost žádat o nápravu nesprávného rozhodnutí jen do tří let od vzniku daňové povinnosti ("přičemž teoreticky by daň ještě vůbec nemusela být vyměřena"), dostává se tím do rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení vyjádřenou v čl. 37 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel má dále za to, že bylo porušeno i další z jeho základních práv, a to právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel však současně v ústavní stížnosti uvedl, že "k ochraně svých práv podal v této věci ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu o přezkoumání správního rozhodnutí podle ust. §247 a násl. o.s.ř.".
Z obsahu soudního spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 274/99, bylo zjištěno, že stěžovatel (žalobce) podal do rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 29. 6. 1999, č.j. 669/150/1999 (které mu bylo doručeno dne 30. 6. 1999), správní žalobu dne 1. 9. 1999, tj. až po uplynutí lhůty dvou měsíců stanovené v §250b) o.s.ř. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 10. 1999, č.j. 10 Ca 274/99-19, bylo proto řízení o žalobě proti citovanému rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, z důvodu opožděného podání správní žaloby, zastaveno.
Ústavní soud dále poukazuje na to, že ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení napadeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, byla svěřena poštovní přepravě již dne 27. 8. 1999, tj. dříve než stěžovatel citovanou správní žalobu podal.
Z těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2001
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj