ECLI:CZ:US:2001:1.US.552.2000
sp. zn. I. ÚS 552/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., zastoupeného advokátkou JUDr. D. Ch., proti: 1. rozhodnutí dávkové komise ministra práce a sociálních věcí ze dne 21. 6. 1999, 2. rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí o omezení použití čl. 26 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení a 3. eventuálně o ústavní stížnosti s návrhem, aby bylo Ministerstvu práce a sociálních věcí přikázáno rozhodnout bez průtahů o žádosti stěžovatele ze dne 12. 10. 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností "proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí" domáhá: 1. zrušení rozhodnutí dávkové komise ministra práce a sociálních věcí ze dne 21. 6. 1999, kterým byla zamítnuta jeho žádost o odstranění tvrdosti při provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení, 2. zrušení rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí o omezení použití čl. 26 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení (poznámka: podle spisu ze dne 12. 11. 1999). V případě závěru Ústavního soudu, že napadaná rozhodnutí (v důsledku jejich vydání nepříslušným orgánem) po právní stránce neexistují, navrhuje - vzhledem k neodůvodněným průtahům v řízení, zahájeném jeho žádostí o odstranění tvrdosti dopisem ze dne 12. 10. 1998, o níž nebylo do dne podání ústavní stížnosti rozhodnuto k tomu oprávněným orgánem - 3. aby Ústavní soud přijal nález, kterým se přikazuje Ministerstvu práce a sociálních věcí o žádosti stěžovatele ze dne 12. 10. 1998 bez průtahů rozhodnout.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda stěžovatel dodržel lhůtu 60 dnů, v níž lze podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost podat.
Ústavní soud z obsahu spisového materiálu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a České správy sociálního zabezpečení zjistil, že Dávková komise, tj. organizační útvar působíci v rámci Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, který posuzuje žádosti o odstranění tvrdosti vznikající při provádění sociálního zabezpečení, projednala stěžovatelovu žádost dne 21. 6. 1999 (zn. Slov. DK X), konstatovala, že se o takovou tvrdost (která by se mohla vyskytnout při provádění mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení) nejedná a stěžovatelovu žádost zamítla. Ústavní soud z obsahu spisového materiálu dále zjistil, že toto sdělení v podobě dopisu ze dne 7. 7. 1999 (zn. Slov.DK X) bylo stěžovateli doručeno (v reakci na jeho telefonické sdělení ze dne 15. 9. 1999, že na adrese uvedené v tomto dopise bydlí jeho matka a stěžovatel žádá o zaslání tohoto dopisu na jím uvedenou adresu) nejdříve dopisem ze dne 15. 9. 1999, nejpozději však ke dni 12. 11. 1999, neboť sdělení náměstka ministra práce a sociálních věcí ze dne 12. 11. 1999, č.j. 10/37748/99, je odpovědí na opakovanou stěžovatelovu žádost "o mimořádné řešení" jeho důchodové záležitosti. V uvedeném sdělení se mimo jiné uvádí, že rozhodnutí dávkové komise ze dne 21. 6. 1999, která "neshledala důvody pro mimořádné řešení nad rámec Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení s použitím čl. 26 této Smlouvy", je konečné. To je dále potvrzeno dopisem vedoucího oddělení dlouhodobých dávek ze dne 23. 2. 2000, č.j. 323641/2000, kterým odpovídal na dopis právní zástupkyně stěžovatele ministrovi práce a sociálních věcí ze dne 24. 1. 2000.
Ústavní soud dále poukazuje (navíc) na to, že právo na odstranění tvrdosti citované Smlouvy sama Smlouva ani zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, nezakládájí [a rozhodnutí o nich nejsou tedy ani v souladu s ustanovením §248 odst. 2 písm. i) o.s.ř správním soudem přezkoumatelná]. Příslušným orgánem k přijetí opatření k odstranění tvrdosti zákona je Ministerstvo práce a socálních věcí ČR.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní soud však zjišťuje, že ode dne 12. 11. 1999, kdy nejpozději mohl být stěžovateli doručen uvedený dopis ze dne 7. 7. 1999, do dne 14. 9. 2000, kdy byla ústavní stížnost osobně doručena Ústavnímu soudu, uběhla podstatně delší doba, než kterou zákon o Ústavním soudu podle ustanovení §72 odst. 2 upravuje.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Za této procesní situace - kdy Ústavní soud rozhodl o petitu primárním - již nepřicházelo v úvahu rozhodování o petitu eventuálním, v němž se stěžovatel v podstatě domáhal odstranění průtahů ve věci již skončené.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2001
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj