ECLI:CZ:US:2001:1.US.56.01
sp. zn. I. ÚS 56/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů J. P. a A. P., zastoupené JUDr. I. W., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2000, č.j. 11 Co 961/2000 - 55, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 25. 1. 2001, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 26. 1. 2001, podali stěžovatelé návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2000, č.j. 11 Co 961/2000 - 55, kterým bylo odmítnuto pro opožděnost odvolání stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. 8. 2000, č.j. 50 E 1945/98 - 41. Tímto usnesením Okresní soud v Novém Jičíně určil cenu nemovitosti, a to pozemku o výměře 34 575 m2 - orná půda, zapsaného na LV pro katastrální území obce H., u Katastrálního úřadu v N. částkou 159 000,-- Kč (bod I. usnesení) a přiznal znalci M. T. znalečné ve výši 1 875,-- Kč (bod II. usnesení).
Odvolací soud uvedl, že usnesení soudu prvního stupně bylo stěžovateli doručeno uložením na poště dne 30. 8. 2000, takže posledním dnem lhůty k podání odvolání byl den 14. 9. 2000 a odvolání podané stěžovatelem až dne 18. 9. 2000 je ve smyslu §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné.
Stěžovatelé však ve své ústavní stížnosti tvrdí, že v daném případě nebyla splněna základní podmínka pro možnost doručení uložením na poště ve smyslu §46 odst. 2 o. s. ř. Vytýkají odvolacímu soudu, že nezkoumal, zda se stěžovatel v době doručení, tj. dne 30. 8. 2000, v místě doručení zdržoval. K návrhu ústavní stížnosti jsou připojena potvrzení, dokládající podle stěžovatele, že se ve dnech 30. 8. 2000 a 31. 8. 2000 v místě doručení nezdržoval.
Podle názorů stěžovatelů k řádnému doručení došlo až dne 4. 9. 2000, kdy stěžovatel převzal usnesení soudu prvního stupně, takže dovolání podané dne 18. 9. 2000 bylo podáno včas, a nemělo tedy být odvolacím soudem odmítnuto.
Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že postupem odvolacího soudu došlo k porušení ústavně zaručeného práva podle ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 al. 2 Listiny základních práv a svobod.
Po přezkoumání návrhu ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Podle přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (část dvanáctá, hlava I, bod 17), se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy před 1. 1. 2001), projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů.
Napadá-li tedy ústavní stížnost usnesení odvolacího soudu ze dne
26. 10. 2000, kterým bylo odvolání stěžovatele pro opožděnost odmítnuto, není sporu o tom, že se přípustnost dovolání proti tomuto usnesení řídí ustanovením §238a o. s. ř., ve znění platném do 1. 1. 2001. Z odst. 1 písm. e) citovaného ustanovení vyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto. To je i případ stěžovatelů.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2001 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu