ECLI:CZ:US:2001:1.US.611.01
sp. zn. I. ÚS 611/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci stěžovatele J. L., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 9. 2001, sp. zn. Nt 153/2001, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 44 To 1170/2001, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 19. 10. 2001.
Svým návrhem se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora uvedené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 a usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 rovněž shora uvedené, kterým byl vzat stěžovatel do vazby z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. řádu a znovu rozhodnuto tak, že stěžovatel se bere do vazby z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. řádu.
Stěžovatel má za to, že shora uvedenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo zaručené Listinou základních práv a svobod, a to v čl. 8 odst. 2 a 5, právo být zbaven svobody pouze způsobem, který stanoví zákon, v čl. 36 odst. 1, právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu a dále že postupem soudů bylo porušeno jeho právo dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Porušení svých ústavně zaručených práv ve vztahu k rozhodování Městského soudu v Praze spatřuje v odůvodnění jeho rozhodnutí při rozhodování o vazbě, zejména má za to, že svou výpovědí rozptýlil podezření z trestného činu, pro který je stíhán. Polemizuje se závěry soudu o tom, zda výpovědi dosud nevyslechnutých svědků přinesou nové skutečnosti ve věci, zda je dán vazební důvod dle ustanovení §67 odst. 1 písm. a) ve vztahu k možným převodům cenných papírů do ciziny či k jeho přechodnému bydlišti. Jako porušení práva na obhajobu a na spravedlivý proces spatřuje v tom, že nebyl přítomen u výslechu před soudem prvního stupně jeho obhájce.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Stejně tak mu zpravidla nepřísluší ani přehodnocovat dokazování prováděné před obecnými soudy, a tím zasahovat do zásady volného hodnocení důkazů obecnými soudy.
Jak již Ústavní soud opakovaně judikoval, důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, aby zjistil, zda nebylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, seznámil se rovněž s napadeným usnesením Městského soudu v Praze, který původní rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 zrušil, a dospěl k závěru, že stěžovatel v podstatě pouze opakuje argumentaci, uplatněnou již v řízení před obecným soudem, a neshledal, že by v posuzovaném případě došlo k porušení stěžovatelem namítaných ústavních práv.
Vzetí do vazby je přípustné jen pokud jsou zjištěny konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu z některého nebo i více následků uvedených v §67 tr. řádu. Přitom však nelze požadovat, aby soudce učinil v tomto smyslu naprosto jistý závěr, že nebude-li obviněný vzat do vazby, naplní se některý z těchto následků. Požadavek jistoty bez důvodných pochybností není ve většině případů rozhodování o vazbě reálný, neboť nelze vyčkávat až do okamžiku, kdy již je jisté, že obviněný např. uprchne, nebo se bude skrývat, nebo bude působit na svědky, protože by se v praxi zpravidla již nepodařilo takovému jednání zabránit.
Při rozhodování nadřízeného orgánu o stížnosti je tento povinen zkoumat správnost všech výroků napadeného usnesení a řízení předcházejícího napadenému usnesení, tedy zkoumat jejich zákonnost a odůvodněnost, přičemž rozhoduje na základě skutkového i právního stavu existujícího v době jeho rozhodování.
Z odůvodnění napadeného usnesení Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil následující. Stěžovatel byl vzat do vazby poté, kdy mu bylo sděleno obvinění pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zákona, kdy měl svým jednáním způsobit na cizím majetku škodu ve výši nejméně 24 226 320,-- Kč, tedy byly dány podmínky pro vzetí do vazby ve smyslu §67 odst. 2 tr. řádu. Městský soud, jako soud stížnostní, však u stěžovatele neshledal důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu ohledně pokračování v trestné činnosti, když dal za pravdu námitkám stěžovatele, že nelze přihlížet k jednání, pro které mu má být teprve sděleno obvinění. Naopak však shledal důvod vazby podle písm. a) §67 odst. 1 tr. řádu, tj. že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, když jeho existenci dovodil vzhledem k osobním poměrům stěžovatele, které ho nezbytně neváží k určitému místu pobytu a hrozí mu uložení vysokého trestu odnětí svobody. Existence vazebního důvodu podle písm. b) §67 odst. 1 tr. řádu (působení na dosud nevyslechnuté svědky) byla pak soudem odůvodněna obsáhlostí dokazování a potřebou vyslýchat členy představenstva a zaměstnance firmy, v níž byl stěžovatel předsedou představenstva. K námitce stěžovatele, týkající se nepřítomnosti obhájce při rozhodování o vzetí do vazby, uvedl, že obhájce byl včas vyrozuměn o termínu výslechu, do budovy soudu se však dostavil opožděně. V trestním řízení stěžovatel obhájce má, ten vykonává jednotlivé úkony, proti usnesení o vzetí stěžovatele do vazby podal jménem stěžovatele stížnost.
Na základě shora uvedeného Ústavní soud shledal, že vzetí stěžovatele do vazby bylo provedeno na základě rozhodnutí soudu a podle ustanovení trestního řádu, kdy soud stížnostní přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející, částečně vyhověl námitkám stěžovatele a sám ve věci rozhodl. Ústavní soud nezjistil, že by při rozhodování obecného soudu došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele a nezjistil ani již zmíněný extrémní rozpor mezi provedenými skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry.
Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a senát Ústavního soudu návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2001
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu