ECLI:CZ:US:2001:1.US.635.2000
sp. zn. I. ÚS 635/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného JUDr. E.K., advokátkou, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 25. 10. 2000, které došlo Ústavnímu soudu dne 27. 10. 2000.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud přijal nález, jímž vysloví, že závěry nezávislé komise, zřízené policejním prezidentem k prošetření postupu kontrolních a stížnostních orgánů Policejního prezidia ČR, ze dne 29. 7. 2000 sp. zn. PPR-234/SV-2000, jsou nesprávné a ruší se a dále že sdělení sp. zn. PPR-724/OKS-ST-2000, ze dne 8. 9. 2000, mjr. J. S., který vyřizoval podání stěžovatele, bylo nesprávným vyřízením stížnosti a aby Ústavní soud přikázal Policejnímu prezidiu ČR znovu jeho stížnost projednat.
Stěžovatel je toho názoru, že komise, zřízená policejním prezidentem k prošetření postupu kontrolních a stížnostních orgánů Policejního prezidia ČR, nepostupovala správně a nezabývala se podrobně jeho podáními a způsobem jejich vyřizování orgány policie a tím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo domáhat se svého práva u státního orgánu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Má za to, že k porušení jeho práv došlo opakovaným nesprávným kvalifikováním jeho trestních oznámení učiněných na devět jím uvedených svědků v jeho trestní věci pro podezření ze spáchání trestného činu neposkytnutí pomoci dle §207 trestního zákona, když tito neposkytli první pomoc poškozené paní L. Stěžovatel dovozuje, že při poskytnutí první pomoci a při poskytnutí řádné zdravotní péče lékaři, nemuselo dojít k úmrtí poškozené a on by nebyl odsouzen podle třetího odstavce §243 trestního zákona, ale podle druhého odstavce, kde by mu byl vyměřen mírnější trest.
Soudce zpravodaj přezkoumal návrh stěžovatele, včetně příloh, jakož i napadené sdělení závěrů komise policejního prezidia k prošetření postupu orgánů ve věci podání stěžovatele a sdělení mjr. J. S. k podání stěžovatele. Z obsahu spisu nezjistil, že by byla porušena ochrana ústavně zaručeného práva stěžovatele, jehož se dovolává. Ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. V tomto případě však stěžovatel neprokázal, že by byl účastníkem řízení, jehož předmětem se ústavní stížnost zabývá, ani že by šlo o zásah orgánu veřejné moci do jeho subjektivních práv. Stěžovatel má nepochybně právo podat trestní oznámení ve smyslu svých představ, což však neznamená, že jeho návrhu musí být vyhověno. To ostatně vyplynulo jak ze stanoviska komise policejního prezidia, tak ze sdělení mjr. J. S., který neshledal důvod ke změně závěrů komise. Porušení konkrétních práv stěžovatele přitom nebylo zjištěno.
Ústavní soud proto musel konstatovat, že návrh ústavní stížnosti byl podán někým zjevně neoprávněným.
K žádosti, aby Ústavní soud přikázal Policejnímu prezidiu ČR znovu stížnost projednat, Ústavní soud podotýká, že Ústavní soud nemá jiné pravomoci, než upravené v čl. 87 Ústavy ČR a ani podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nelze dovodit jeho oprávnění přikazovat jinému státnímu orgánu, o čem má jednat, zejména má-li Ústavní soud především kasační pravomoci.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2001
JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu