ECLI:CZ:US:2001:1.US.637.01
sp. zn. I. ÚS 637/01
Usnesení
I. ÚS 637/01
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti J. B., zast. Mgr. L. T., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 30 Ca 159/2001, ze dne 28. 8. 2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 1. 11. 2001 byl Ústavnímu soudu doručen návrh označený jako ústavní stížnost, kterým stěžovatel navrhoval zrušení napadeného usnesení, jímž bylo zastaveno řízení ve věci jeho žaloby proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové. Důvodem pro zastavení soudního řízení byla skutečnost, že nebyla splněna podmínka povinného zastoupení stěžovatele advokátem nebo komerčním právníkem při podání žaloby, kterou stanoví §250a občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") jako nezbytnou náležitost zahájení řízení ve věcech správního soudnictví. Rovněž nebylo prokázáno, že by sám stěžovatel měl právnické vzdělání. Tato překážka řízení nebyla stěžovatelem odstraněna ani na výzvu soudu.
V zastavení řízení shledává stěžovatel porušení svého práva na právní pomoc v řízení před soudem zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále uvedl, že poskytování právní pomoci ve věcech daní upravuje speciálně zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců, kdy dle stěžovatele specialita tohoto zákona plyne z ustanovení §1 písm. a) a §2 tohoto zákona.
Daňový poradce má ve smyslu §1 zákona o daňovém poradenství právo poskytovat právní pomoc ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných podobných plateb. Vzhledem k tomu, že pojem právní zastoupení není nijak omezen, je ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny, dle názoru stěžovatele, možno usoudit, že daňový poradce má oprávnění zastupovat svého klienta i před soudem, v řízeních týkajících se správy daní. Takový postup považuje stěžovatel za zřejmý i z ustanovení §6 odst. 1 zákona o daňových poradcích, kde je daňovému poradci stanovena povinnost chránit zájmy klienta všemi prostředky. Proto je dle názoru stěžovatele znění §250a o. s. ř. v rozporu s čl. 37 odst. 2 Listiny. Stěžovatel se stížností spojil návrh na zrušení ustanovení §250a o.s.ř. (§74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Ústavní soud je nucen konstatovat, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Dne 27. 6. 2001 rozhodlo plénum Ústavního soudu nálezem, sp. zn. Pl. ÚS 16/99, o zrušení celé části páté "Správní soudnictví" (§244-250s) o. s. ř., a to dnem 31. 12. 2002 (nález je publikován pod č. 276/2001 Sb.). Z tohoto důvodu je návrh na zrušení ustanovení §250a o. s. ř. podle §66 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nepřípustný.
Přes tento zrušovací výrok nelze však pominout, že plénum Ústavního soudu se v odůvodnění tohoto nálezu nepřiklonilo k názoru o protiústavnosti obligatorního právního zastoupení advokátem. Plénum dospělo k závěru, že přes určitou výjimečnost a faktickou přísnost právní úpravy nelze konstatovat její neústavnost, a to z důvodů, které jsou podrobně rozvedeny ve druhém odstavci na str. 6491 cit. Sbírky zákonů, a na které senát odkazuje (viz usnesení ÚS, sp. zn. IV. ÚS 613/99, ze dne 30. 8. 2001).
Senátu Ústavního soudu, který je vázán názorem pléna, pak nezbylo, než aby ústavní stížnost, která byla vybudována toliko na argumentech neústavnosti ustanovení §250a o. s. ř., o které Krajský soud v Hradci Králové přel svoje usnesení, jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 6. prosince 2001
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu