ECLI:CZ:US:2001:1.US.655.2000
sp. zn. I. ÚS 655/2000
Usnesení
I. ÚS 655/2000
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. C., zastoupeného Mgr. R. H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2000, sp. zn. 16 Ca 161/2000, a usnesení téhož soudu ze dne 27. 7. 2000, sp. zn. 16 Ca 198/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností ze dne 6. 11. 2000 se stěžovatel domáhal zrušení uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. Usnesením tohoto soudu ze dne 21. 7. 2000 č. j. 16 Ca 161/2000-17, byl stěžovateli vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. V odůvodnění soud uvedl, že usnesením ze dne 30. 5. 2000, č. j. 16 Ca 161/2000-9, zastavil řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 28. 12. 1999, č. j. 11860/110/99, z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Následně dne 19. 7. 2000 bylo soudu vráceno usnesení ve věci zaplacení soudního poplatku s nalepenou kolkovou známkou v hodnotě 1 000 Kč. Řízení však již v té době bylo zastaveno právě proto, že stěžovatel přes výzvu soudu a poučení o důsledcích nezaplacení poplatku v určené lhůtě soudní poplatek nezaplatil a soud tedy rozhodl o jeho vrácení.
Druhým rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem, které stěžovatel napadl ústavní stížností (usnesení ze dne 27. 7. 2000, č. j. 16 Ca 198/2000-30), bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatele na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 1997, č. j. 5242/110/97. Důvodem zastavení řízení v tomto případě bylo podání žaloby po lhůtě, stanovené v §250b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."),.
Stěžovatel je toho názoru, že napadenými rozhodnutími Krajského soudu v Ústí nad Labem došlo k porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nezaplacení soudního poplatku podle něj nemůže vést k "odejmutí práva na soudní ochranu". K nezaplacení prý došlo pochybením soudu, jenž podle stěžovatele nestanovil dodatečnou lhůtu k zaplacení tak, jak mu ukládá §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a o svém rozhodnutí o vyloučení věci ze společného projednávání nevydal usnesení. Dále prý soud "odmítl spravedlnost", když nepřipustil záměnu účastníka na straně žalované.
Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 18. 12. 2000 ohledně zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku (sp. zn. 16 Ca 161/2000), uvedl, že stěžovateli byla doručena výzva k zaplacení dne 15. 5. 2000. Ten na tuto výzvu nereagoval a tak bylo dne 30. 5. 2000 vydáno usnesení o zastavení řízení. Stěžovatel zaplatil poplatek až 19. 7. 2000, a proto bylo rozhodnuto o jeho vrácení. Co se týče zastavení řízení ve věci, vedené pod sp. zn. 16 Ca 198/2000, soud konstatoval, že stěžovatel v ústavní stížnosti pominul, že žalobu podal po zákonem určené lhůtě. V podrobnostech soud dále odkázal na odůvodnění napadených usnesení a navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta.
II.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 16 Ca 161/2000, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl dne 9. 5. 2000 vyzván, aby ve lhůtě 8 dnů zaplatil soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, přičemž byl poučen, že pokud tak neučiní, bude řízení zastaveno. Výzvu stěžovatel převzal dne 15. 5. 2000, ve stanovené lhůtě však nijak nereagoval. Soud proto řízení zastavil usnesením ze dne 30. 5. 2000, sp. zn. 16 Ca 161/2000. Stěžovatel však napadl ústavní stížností usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2000, č. j. 16 Ca 161/2000-17, kterým bylo rozhodnuto pouze o tom, že se mu opožděně zaplacený soudní poplatek vrací, jelikož řízení ve věci jeho žaloby na přezkoumání správního rozhodnutí bylo již předtím zastaveno uvedeným usnesením ze dne 30. 5. 2000 právě z toho důvodu, že stěžovatel, ač řádně vyzván a poučen o důsledcích nezaplacení soudního poplatku, tento ve stanovené lhůtě nezaplatil. Ve výše popsaném postupu obecného soudu neshledal Ústavní soud žádné pochybení. Nutno poznamenat, že rozhodnutí konstatující jen, že se stěžovateli vrací poplatek, není ostatně ani způsobilé zasáhnout do jeho ústavně zaručených základních práv.
K porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod by došlo, pokud by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu, resp. pokud by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, nebo by zůstal v řízení nečinný. O takovou situaci se však ve zkoumaném případě zjevně nejednalo. V dané souvislosti není od věci připomenout zásadu "každý nechť si střeží svá práva", v souladu se kterou stěžovatel důsledně nepostupoval, když na výzvu soudu nereagoval a ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil. Sám si tak přivodil nepříznivé následky, spojené s porušením uvedené povinnosti.
Co se týče druhého napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2000, sp. zn. 16 Ca 198/2000, lze pouze stručně konstatovat, že řízení bylo zastaveno z toho důvodu, že žaloba, směřující proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 1997, č. j. 5242/110/97, byla podána více než dva roky po lhůtě, stanovené pro její podání v ust. §250b odst. 1 o. s. ř. Zmeškání této lhůty nelze prominout a soud nemohl postupovat jinak, než řízení zastavit. Ústavní soud, jak již mnohokrát zdůraznil, není obecným soudům nadřízen a jeho úkolem není vyhledávat v jejich rozhodnutích všechny možné nedostatky a případná pochybení. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) je Ústavní soud oprávněn posoudit, zda zásahem těchto soudů nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele a zda řízení bylo jako celek spravedlivé. Ve zkoumaném případě však k žádnému porušení stěžovatelových základních práv nedošlo a ústavní stížnost byla proto odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 27. listopadu 2001
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu