ECLI:CZ:US:2001:1.US.69.01
sp. zn. I. ÚS 69/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., proti rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze, sp. zn. 99 K 37/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se v žádosti došlé Ústavnímu soudu dne 1. 2. 2001 domáhá "zrušení rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze o vyhlášení konkurzu na společnost S., s.r.o., sp.zn.: 99 K 37/97 KOS Praha," jejímž je společníkem, a to z následujících důvodů: orgány společnosti vůbec neobdržely návrh na vyhlášení konkurzu, ani o tomto návrhu nebyli informovány, "celý proces před vyhlášením konkurzu byl v rozporu s platnými zákony", po vyhlášení konkurzu byla "naše obranná opatření a odůvodnění" ignorována a lživě zamítnuta, není pravdou, že "nebyli dlouhodobě schopni likvidovat závazky společnosti ... neboť jsme ve jménu společnosti připravovali investici (prokazatelně) v řádu několikanásobku pohledávky hlavního navrhovatele, v jejíž realizaci nám bylo zabráněno protiprávními postupy". Konečně stěžovatel pokládá za nutné informovat, že "byl zatčen (jako autor projektu) několik dnů před zahájením realizace nuceného vyrovnání". Stěžovatel se navíc dožaduje výslechu pracovníkem Ústavního soudu nebo pracovníkem Inspekce Ministerstva spravedlnosti ČR, neboť má "oprávněnou obavu z podjatosti u soudců ze soudů z nižších stupňů". Stěžovatel v závěru uvádí, že výše uvedené by mělo být dostatečně závažné a důvodné, aby konkurzní řízení bylo "alespoň zastaveno, nebo zrušeno". Stěžovatel v navazujícím podání došlém Ústavnímu soudu rovněž dne 1. 2. 2001 předložil "doplňkovou žádost o poskytnutí právní ochrany" společnosti S., s.r.o., která se v důsledku stěžovatelovy vazby stala "dnem 14. 4. 2000 nefunkční". Stěžovatel dále poukázal na skutečnost, že "advokátní kancelář v mé kauze, na mé vstřícné podněty nereagovala".
Dne 27. 2. 2001 byl stěžovatel vyzván k odstranění vad této stížnosti s poučením, že ústavní stížnost bude odmítnuta, pokud stěžovatel neodstraní vady do 30 dnů od doručení této výzvy.
Stěžovatel v podání došlém Ústavnímu soudu dne 28. 3. 2001 (a pak opětovně - avšak již po lhůtě - prostřednictvím zmocněné D. P. dne 13. 4. 2001) požádal o prodloužení výše uvedené 30denní lhůty, neboť se mu doposud nepodařilo zajistit odpovídající právní zastoupení. Ústavní soud stěžovatelovým žádostem vyhověl a dopisem ze dne 17. 4. 2001 mu k odstranění vad návrhu stanovil další lhůtu 14 dnů od jeho doručení, tj. od 20. 4. 2001.
Stěžovatel ve stanovené lhůtě vady neodstranil.
Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny, neboť lhůta k odstranění vad uplynula marně.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2001
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj