ECLI:CZ:US:2001:1.US.744.2000
sp. zn. I. ÚS 744/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatelky V. Š., proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 30. 11. 1999, č.j. 419/99, spojeného s návrhem na zrušení ustanovení §28 odst. 3 písm. c) zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem na zrušení ustanovení §28 odst. 1 písm. e), §28b, §28c, §28d, §28e a §28f uvedených v zákoně č. 100/2000 Sb. takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností ze dne 15. 12. 2000, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 12. 2000, domáhá zrušení rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 30. 11. 1999, č.j. 419/99, o uvalení nucené správy na Živnostenské spořitelní a úvěrové družstvo, kterým byla podle jejího názoru porušena jeho základní práva vyplývající z čl. 10 Ústavy ČR a z čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka se v návrhu dovolává ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a žádá věcné projednání návrhu, neboť má za to, že její stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy. Stěžovatelka spolu s ústavní stížností podala návrh na zrušení ustanovení §28 odst. 3 písm. c) zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona"), "později §28 odst. 1 písm. e) a ustanovení §28b, §28c, §28d, §28e, a §28f" cit. zákona ve znění zákona č. 100/2000 Sb.
Ústavní soud z notářsky ověřené kopie rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 30. 11. 1999, č.j. 419/99, zjistil, že napadené rozhodnutí bylo orgánům družstva doručeno předáním dne 30. 11. 1999 a tímto okamžikem byla - v souladu s ustanovením §28 odst. 3 písm. c) zákona - uvalena na Živnostenské spořitelní a úvěrové družstvo nucená správa na dobu 6 měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.
Ústavní soud se především zabýval otázkou, zda je stěžovatelka osobou oprávněnou ústavní stížnost podat. Zákon (ve znění do 30. 4. 2000) v ustanovení §28 odst. 11 upravuje, subsidiární uplatnění obecných předpisů o správním řízení - zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Je zjevné, že napadeným rozhodnutím byla bezprostředně dotčena práva Živnostenského spořitelního a úvěrového družstva, jako právnické osoby a nikoliv práva jednotlivých členů tohoto družstva. Ta byla dotčena jen nepřímo, zprostředkovaně, tím, že jim bylo znemožněno volně nakládat s vloženými prostředky. Spořitelní a úvěrová družstva jsou budována na principu majetkové účasti jejich členů, kteří část svého majetku svěřují družstvu, jež s ním nakládá jako samostatná právnická osoba. To znamená, že nelze vyloučit možnost znehodnocení vkladu v důsledku špatného ekonomického výsledku nebo jiné nepříznivé situace. Člen má právo ovlivňovat rozhodování družstva prostřednictvím jeho orgánů a účastí v nich. Z toho tedy vyplývá, že účastníkem řízení o uvalení nucené správy bylo pouze Živnostenské spořitelní a úvěrní družstvo, které v něm vystupovalo prostřednictvím svých statutárních orgánů. Stěžovatelka však nemůže - aniž by k tomu byla výslovně písemně zmocněna - za družstvo jednat.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami odmítnout jako návrh podán někým zjevně neoprávněným [§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].
Stěžovatelka se sice v ústavní stížnosti dovolává ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle ustanovení jeho odst. 1 (tj. pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení), jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Toto ustanovení, jehož se stěžovatelka dovolává, je však v souzené věci nepřípadné. Umožňuje totiž Ústavnímu soudu takto mimořádně jednat pouze za situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, nikoli podle vlastního uvážení Ústavního soudu, tedy (zde) v případě, je-li ústavní stížnost odmítána z jiného důvodu. Ústavní soud proto nemohl podle citovaného ustanovení postupovat.
Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud nezabýval návrhem na zrušení napadených zákonných ustanovení. Jde o návrh pouze akcesorický, který sdílí právní osudy odmítnuté ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2001
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj