ECLI:CZ:US:2001:1.US.751.2000
sp. zn. I. ÚS 751/2000
Usnesení
.
I. ÚS 751/2000
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. A., zastoupené advokátem JUDr. L. H., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 9. 2000, č. j. 18 Co 142/2000-48, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svým návrhem domáhala vydání nálezu, kterým by byl shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušen. V předmětné věci stěžovatelka namítala porušení svého ústavně zaručeného práva tím, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o určení neplatnosti kupní smlouvy a o odvolání stěžovatelky proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 2. 2. 2000, č. j. 4C 825/99-26.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda se jedná o návrh podaný ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (viz §75 odst. 1 cit. zákona). Není-li takového prostředku, lze ústavní stížnost podat dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ústavní soud považuje ve smyslu zákona o Ústavním soudu, v návaznosti na svou ustálenou judikaturu, tuto šedesátidenní lhůtu za lhůtu procesní. Pro běh lhůty je rozhodující znění citovaného ust. §72 zákona o Ústavním soudu, z něhož vyplývá, že prvním dnem uvedené lhůty je již den doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Z vyjádření právního zástupce stěžovatelky, advokáta JUDr. L. H., ze dne 30.1. 2001 vyplývá, že tento právní zástupce obdržel napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 9. 2000, č. j. 18 Co 142/2000-48, dne 20. 10. 2000 a předmětnou ústavní stížnost podal dne 20. 12. 2000.
Vzhledem k okolnosti, že uvedená ústavní stížnost byla podána na poštu 20. 12. a Ústavnímu soudu doručena dne 21. 12. 2000, pak ve smyslu shora citovaného ustanovení (v návaznosti na ust. §27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), kogentně stanovená šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula dne 18. 12. 2000. Návrh byl tedy podán po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavní soud pro úplnost podotýká, že při řízení před Ústavním soudem platí, že pro počátek šedesátidenní procesní lhůty k podání ústavní stížnosti, jakož i pro její počítání, plyne jiný režim, než je tomu v řízení podle občanského soudního řádu, dle něhož se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (§57 o. s. ř).
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen návrh stěžovatelky odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 19. března 2001
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu