ECLI:CZ:US:2001:1.US.763.2000
sp. zn. I. ÚS 763/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů ve věci návrhu S. T., zastoupené JUDr. H. A., advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.4.2000, č.j. 53 Co 104/2000-87, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17.1.2000, č.j. E 1189/96-74, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se podáním označeným jako doplnění ústavní stížnosti ze dne 17.7.2000 domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.4.2000, č.j. 53 Co 104/2000-87, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17.1.2000, č.j. E 1189/96-74. V tomto podání uvedla, že dne 17.7.2000 podala prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10 ústavní stížnost proti uvedeným usnesením, v mezidobí se obrátila na advokáta, který ji poučil o nezbytnosti právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem, a jeho prostřednictvím navrhuje, aby Ústavní soud její stížnost ze dne 17.7.2000, včetně doplnění, projednal.
Podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. V souladu s čl. 88 odst. 1 stanoví zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem. Z tohoto zákona vyplývá (§72 a násl.), že ústavní stížnost je, kromě jiného, oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Pro ústavní stížnost platí též obecná ustanovení o návrhu, mimo jiné, i ustanovení §34 zákona, podle něhož platí, že návrh se podává písemně Ústavnímu soudu.
Po přezkoumání listin předložených stěžovatelkou dospěl Ústavní soud k závěru, že posuzovaná ústavní stížnost nesplňuje několik stanovených požadavků. Především byla podána u nepříslušného orgánu. Jestliže zákon vyžaduje, aby byla ve stanovené lhůtě podána písemně Ústavnímu soudu, nelze za den podání považovat den, kdy návrh byl doručen Obvodnímu soudu pro Prahu 10, tj. 17.7.2000. Jestliže bylo podání adresované Ústavnímu soudu předáno k poštovní přepravě až dne 21.12.2000, jde o podání opožděné a je dán důvod k odmítnutí podle §43 odst. 1 písm. a) zákona. Navíc, v původním podání se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1.9.1988, ve věci sp. zn. 6 C 294/87, nikoliv zrušení obou usnesení uvedených v tzv. doplnění podání. Ani v původním podání ani v podání označeném jako jeho doplnění nesplnila stěžovatelka svoji povinnost tvrzení, neboť neuvedla jedinou okolnost ohledně případného zásahu do jejího základního práva nebo svobody [§72 odst. 1 písm. a) zákona]. Ústavní stížnost je též nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona, protože stěžovatelka v posuzované věci nepodala proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.4.2000, č.j. 53 Co 104/2000-87, dovolání, jehož přípustnost byla založena na základě §239 odst. 2 obč. soudního řádu, neboť - jak vyplývá z enunciátu i odůvodnění tohoto usnesení - stěžovatelka požadovala, aby odvolací soud připustil dovolání, soud však jejímu návrhu nevyhověl. Tímto procesním postupem si stěžovatelka vytvořila prostor pro podání dovolání, jinými slovy, získala možnost, aby "zásadní význam" napadeného rozhodnutí odvolacího soudu posoudil přímo dovolací soud. Stěžovatelka však svého práva nevyužila a tím nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. b) a písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 24.1.2001
JUDr. Ivana Janů
soudce zpravodaj