ECLI:CZ:US:2001:2.US.12.99
sp. zn. II. ÚS 12/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. F. Č., zastoupeného JUDr. V. K., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 1998, č.j. 22 Co 91/98 - 99, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 2. 12. 1997, č.j. 17 C 286/95 - 75, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatele podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ve které brojí proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 1998, č.j. 22 Co 91/98 - 99, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 2. 12. 1997, č.j. 17 C 286/95 - 75, a namítá, že došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, konkrétně pak čl. 4 odst. 1, odst. 3, odst. 4, čl. 11 odst. 1 věta první a druhá a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy ČR. Podle stěžovatele odvolací soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, který zamítl žalobu stěžovatele a současně právního nástupce další žalobkyně s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou obstarat od opraváře elektrických zařízení, který je veden v seznamu revizních techniků PRE, a.s., revizní zprávu, jejímž obsahem bude posouzení stavu elektrického zařízení umístěného v rozvodné skříni situované v přízemí domu v Praze 2, L. 19, a související s bytem č. 5, který žalovaná užívá v tom smyslu, zda toto zařízení je schopné bezpečného provozu dle ČSN a tuto zprávu je povinna následně vydat žalobcům, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Dále pak stěžovatel v ústavní stížnosti jen obsáhle opakuje skutkový stav tak, jak byl tvrzen u soudu prvního stupně a u odvolacího soudu.
Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti navrhovatelova podání. Ústavní stížnost byla podána včas, stěžovatel oprávněný k jejímu podání byl řádně zastoupen a vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Proto byla ústavní stížnost shledána přípustnou.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. l písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb.")].
Předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 2 - účastníka řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti pouze odkázala na písemné vyhotovení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 2. 12. 1997, č.j. 17 C 286/95 - 75.
Vedlejší účastník řízení - žalovaná JUDr. B. G., odkázala ve svém vyjádření k ústavní stížnosti na vyjádření učiněná v průběhu řízení před obecnými soudy.
Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze uvedla, že setrvává na závěrech učiněných ve stížností napadeném rozhodnutí, odkazuje při tom na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů a navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnost jako nedůvodnou zamítl
Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze opakuje námitky již uplatněné v řádném soudním řízení a polemizuje s právními závěry, které přijaly obecné soudy ve stížností napadených rozhodnutích. V tomto směru tvrzení v ústavní stížnosti nepřinášejí do posuzované věci nic nového, neboť uvedené námitky byly předmětem úvah rozhodování v předchozím řízení a oba obecné soudy se s nimi řádně a obsáhle vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Obecné soudy při svém rozhodování nevybočily z mezí ústavně chráněného práva na spravedlivý proces, když postupovaly v souladu se zákonným předpisem, kterým je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, do jehož ustanovení se promítají principy upravené v čl. 36 Listiny. Svůj postup obecné soudy řádně odůvodnily, takže Ústavní soud neměl důvod učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Právo na spravedlivý proces však podle konstantní judikatury Ústavního soudu není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj, že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotně právním poměrům. Ústavní soud z tohoto pohledu neshledal důvod pro zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí. Tvrzení stěžovatele o porušení jím uváděných ústavně chráněných základních práv a svobod jeví se Ústavnímu soudu jako účelové, bez jakékoliv opodstatněnosti a jejich porušení nebylo shledáno.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. 4. 2001
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu Ústavního soudu