ECLI:CZ:US:2001:2.US.14.01
sp. zn. II. ÚS 14/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského v právní věci navrhovatelky společnosti L., s.r.o., zastoupené JUDr. M. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2000, čj. 30 Ca 306/98-25, rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 30. 10. 1998, čj. 3588/98/FŘ/130, a rozhodnutí Finančního úřadu ve Slavkově ze dne 21. 4. 1998, čj. 10204/98/343970/3915, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se navrhovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, 15. 11. 2000, čj. 30 Ca 306/98-25, kterým tento správní orgán zamítl odvolání navrhovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Slavkově u Brna ze dne 21. 4. 1998, čj. 10204/98/343970/3915, dodatečnému platebním výměru č. 238/98. Současně se domáhá i zrušení uvedeného rozhodnutí finančního ředitelství a finančního úřadu. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru navrhovatelky porušeno její právo na rovnost před zákonem a na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 30 Ca 306/98, vedený u Krajského soudu v Brně a spisový materiál vedený v projednávané věci finančním ředitelstvím. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že se navrhovatelka žalobou podanou u uvedeného soudu domáhala zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu ve Slavkově u Brna. Uvedeným dodatečným platebním výměrem byla navrhovatelce vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši 47.069,- Kč za zdaňovací období květen 1997. V tomto období dovezla navrhovatelka několik druhů vat, které při dovozu zatřídila do číselného kódu 3005/9010 se sníženou 5% daní z přidané hodnoty, aniž byla k takovému zařazení zboží oprávněna. Podle ustanovení §46 zákona č. 13/1993, celní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "celní zákon"), rozhoduje o zařazení dováženého zboží a tím i o celní sazbě na žádost dovozce Ministerstvo financí ČR - Generální ředitelství cel formou závazné informace o sazebním zařazení na základě písemné žádosti dovozce. V žádosti musí být uvedeny charakteristické a specifické vlastnosti dováženého zboží. Závazná informace je pak individuálním aktem vydávaným konkrétnímu žadateli na konkrétní specifikované položky dováženého zboží. Podanou žalobu Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem zamítl.
Proti uvedenému rozsudku podala navrhovatelka ústavní stížnost, v níž namítala, že postupem finančních orgánů a rozhodnutím Krajského soudu bylo porušeno její právo na rovnost před zákonem a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny. Porušení rovnosti před zákonem spatřovala navrhovatelka v tom, že stejné zboží jako navrhovatelka dovážela firma H., a.s., jejíž výrobky byly podle závazné informace vydané Generálním ředitelstvím cel zařazeny do položky se sazbou DPH 5 %. Tato závazná informace byla navrhovatelce známa, a proto jí používala při deklaraci vlastních dovozů. Navrhovatelka poukázala také na to, že s vyžádáním závazné informace je spojena poplatková povinnost, a že tedy z hlediska ekonomické účelnosti je žádoucí a možné, aby jiné subjekty při svém jednání využívaly známých rozhodnutí ve stejných věcech, i když byly vydány jinému subjektu. Právo na spravedlivý proces bylo podle názoru navrhovatelky porušeno Krajským soudem v Brně tím, že soud odmítl provedení důkazu navrhovaného navrhovatelkou, a to závaznou informací Generálního ředitelství cel č. 402/1993 na výrobky firmy H., a.s., s odkazem na ustanovení §249 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Navrhovatelka proto žádala, aby Ústavní soud všechna napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka se dovolávala právě ochrany svého základního práva, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Jak správně navrhovatelka uvádí, je pro zařazení výrobku do příslušné položky celního sazebníku a tím i sazby daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH") příslušné Ministerstvo financí ČR - Generální ředitelství cel (§46 celního zákona). Tento orgán na písemnou žádost dovozce vydá závaznou informaci o sazebním zařazení zboží. O takovou závaznou informaci firma H., a.s., požádala a pod č. 402/1993 ji Generální ředitelství cel vydalo dne 9. 4. 1993 a zařadilo deklarované zboží do položky 3005/9010 celního sazebníku. Rovnost před zákonem je garantována tím, že každý dovozce má právo, resp. povinnost vyžádat si od Generálního ředitelství cel závaznou informaci o zařazení dovážených výrobků do příslušné položky celního sazebníku. Postup navrhovatelky, která si takovou závaznou informaci nevyžádala a odkazovala na informaci vydanou jinému subjektu, by naopak porušoval rovnost stran ve prospěch navrhovatelky. Je tedy zřejmé, že pouhým tvrzením navrhovatelky o dovozu identických výrobků a tím jejich zařazením do položky se sníženou sazbou nelze přisvědčit. Správce daně si navíc v tomto směru vyžádal ve smyslu §34 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, stanovisko Generálního ředitelství cel o zatřídění tří vzorků vaty skládané prodávané navrhovatelkou. Z jeho stanoviska vyplynulo, že pouze jedna z položek by mohla být zatříděna do celního sazebníku se sníženou sazbou DPH. Toto zařazení je obsaženo ve vyjádření Finančního ředitelství pro Krajský soud ze dne 15. 7. 1999. Je součástí spisu, sp. zn. 30 Ca 306/98, který byl navrhovatelce přístupný a dokazuje, že se nelze dovolávat porušení rovnosti stran, když o tvrzenou rovnost nejde a jít nemůže. Rovněž poukaz na to, že vyžádání závazné informace je spojeno s poplatkovou povinností, a že tedy z hlediska ekonomické účelnosti využila navrhovatelka jí známého rozhodnutí ve stejné věci, je nepatřičný. Poplatek za vydání závazné informace činí 350,- Kč, a je tedy s přihlédnutím k objemu dovozu navrhovatelky a možným důsledkům při nesprávném zařazení zboží zanedbatelný.
Navrhovatelka konečně namítá, že postupem Krajského soudu v Brně bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, když soud s odkazem na ustanovení §249 o.s.ř. odmítl provedení důkazu, a to předložením závazné informace Generálního ředitelství cel č. 402/1993 vydané firmě H., a.s., která je interní záležitostí této firmy. Uvedená námitka je irelevantní, neboť podle ustanovení §250i odst. 1 o.s.ř. je pro soud rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí a dokazování se neprovádí. Kromě toho by pro rozhodování soudu bylo nerozhodné i samotné provedení navrhovaného důkazu. Závazná informace Generálního ředitelství cel je individuálním aktem aplikace práva svědčícím pouze subjektu, který o jeho vydání žádal. O závaznou informaci navrhovatelka nepožádala, protože se domnívala, že jí dovážené zboží je shodné se zbožím dováženým firmou H., a.s., a není tedy nutné žádat o vydání samostatné závazné informace.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2001 JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu