ECLI:CZ:US:2001:2.US.153.01
sp. zn. II. ÚS 153/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupeného JUDr. B. D., za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Ministerstva vnitra ČR jako vedlejšího účastníka řízení, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2000, sp. zn. 1 Co 250/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon") a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2000, sp. zn. 1 Co 250/2000, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2000, č.j. 37 C 154/99-33, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti Ministerstvu vnitra ČR na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, která mu byla způsobena nešetrným postupem při vyšetřování trestného činu (vedeném pod ČVS: OVV-661/97), který nespáchal, zejména provedením prohlídky prostor náležejících k domu v obci P. dne 4. 11. 1997 a zastrašováním rodiny žalobce. Městský soud v uvedeném rozsudku dospěl k závěru, že se jednalo o úkony policistů České republiky, které byly činěny v rámci zákona a způsobem v něm stanoveným. Vrchní soud své rozhodnutí zdůvodnil tím, že Ministerstvo vnitra ČR není ve věci pasivně legitimováno.
Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že citovaným rozhodnutím došlo k porušení základních práv zaručených Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zejména čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 12 Listiny. Dle názoru stěžovatele domovní prohlídka nebyla učiněna v rámci zákona, neboť policie měla rozpoznat, že se nejedná o trestný čin (navrhovatel předtím držel zbraně legálně), ale o přestupek podle §42 odst. 1 písm. d) přestupkového zákona. Domovní prohlídka byla nepřiměřená společenské nebezpečnosti jeho jednání. Stěžovatel totiž již do protokolu policie uvedl, že zbraně má uchovávány rozděleně, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. Ve svém domě vydal části zbraní tak, že zbraně byly střelby neschopné a teprve poté mu byl předložen příkaz k provedení prohlídky. Takový postup je s ohledem na výše uvedené nepřiměřený a nadbytečný, zvláště když při něm byla zastrašována celá rodina. V důsledku toho byl vystaven pomluvám a různým dohadům sousedů. Předmětná trestní věc byla usnesením Okresní zástupkyně v Benešově ze dne 28. 11. 1997, č.j. Zt 1979 podle §171 odst. 1 trestního řádu postoupena k projednání jako přestupek.
Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 37 C 154/99, i přestupkový spis Okresního úřadu v Benešově, sp. zn. VV 21/98, jehož součástí je i původní vyšetřovací spis Policie ČR, Okresní úřad vyšetřování, Benešov, ČVS: OVV-661/1997. Z něho zjistil, že prohlídka nebytových prostor domu stěžovatele, byla v rámci tehdy probíhajícího trestního stíhání stěžovatele provedena za dodržení všech příslušných ustanovení trestního řádu a jejím důvodem bylo odmítnutí dobrovolného vydání dvou kulových zbraní, držených stěžovatelem bez platného povolení (str. 24 - 27 trestního spisu). Při prohlídce nebyly nalezeny žádné zbraně ani náboje.
Provedení domovní nebo jiné prohlídky v rámci probíhajícího trestního stíhání je občan povinen strpět, pokud je provedena za šetření všech zákonných ustanovení trestního řádu, byť se mu to subjektivně jeví jako osobní újma. Nelze proto stěžovatelem uváděné skutečnosti považovat za porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod a za důvod zásahu Ústavního soudu. Pokud se podaná ústavní stížnost o ně opírá, nezbývá Ústavnímu soudu než dle §43 odst. 2 písm. a) zákona ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda II. senátu ÚS
V Brně dne 14. srpna 2001