ECLI:CZ:US:2001:2.US.173.2000
sp. zn. II. ÚS 173/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, o ústavní stížnosti P. L., zastoupeného JUDr. B. V., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2000, č.j. 22 Ca 156/99-27, ve spojení s rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 14. 1. 1999, č.j. FŘ/4632/130/98, a rozhodnutím Finančního úřadu ve Frýdlantě nad Ostravicí ze dne 3. 2. 1998, č.j. 4529/98/363920/1119, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2000, č.j. 22 Ca 156/99-27, jímž bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 14. 1. 1999, č.j. FŘ/4632/130/98, kterým byl potvrzen dodatečný platební výměr Finančního úřadu ve Frýdlantě nad Ostravicí ze dne 3. 2. 1998, č.j. 4529/98/363920/1119. Rozhodnutí Finančního ředitelství nebylo stěžovateli řádně doručeno, dověděl se o něm při návštěvě správce daně v jiné záležitosti, vyžádal si jeho fotokopii a bezprostředně na to podal žalobu, kde kromě věcných nesprávností upozornil, že rozhodnutí žalobou napadené mu nebylo doručeno a není mu známa jakákoli výzva k vyzvednutí zásilky. Navrhl proto, aby soud ve smyslu §250b odst. 2 o.s.ř. nařídil správnímu orgánu doručit mu správní rozhodnutí. Krajský soud s poukazem na §250 odst. 1 o.s.ř. řízení zastavil s odůvodněním, že bylo doručeno fikcí a zmeškání lhůty k podání žaloby nelze prominout. Argumentací stěžovatele ohledně nedostatků doručení se nezabýval. Podle stěžovatele tak nebyly splněny podmínky §17 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. O zásilce uvědomen nebyl, tím méně dvakrát, jak to požaduje zákon. Přitom i jeho manželka se v té době vždy v dopoledních hodinách zdržovala doma, protože chodila do zaměstnání až na odpoledne. Upozornění manželky spolu s předáním výzvy by proto bylo vhodným způsobem uvědomění, které má na mysli zákon. Žádný doklad o postup doručovatele předložen nebyl. Z usnesení krajského soudu však vyplývá, že byla zaznamenána jen jedna výzva, a nikoli postup podle §17 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků. Tímto postupem, kdy nebyl ověřen postup stěžovatele, ani nebylo uloženo správnímu orgánu napravit pochybení podle §250b odst. 2 o.s.ř., představuje zásah do jeho práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR. Stěžovatel tím utrpěl citelnou újmu ve výši 685.084,- Kč, proti které se nemohl bránit. Navrhl proto zrušení rubrikovaného usnesení krajského soudu.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků řízení. Za Krajský soud v Ostravě se vyjádřila předsedkyně jeho senátu JUDr. E. C., podle které nelze vytýkat zásah do základního práva stěžovatele, protože soud postupoval zákonem stanoveným způsobem podle o.s.ř. a příslušných ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto navrhla, aby ústavní stížnost byla zamítnuta. Za vedlejšího účastníka Finanční ředitelství v Ostravě se vyjádřila Ing. Y. L., podle které byl postup Finančního ředitelství v Ostravě správný a ústavní stížnost ve skutečnosti směřuje proti postupu doručovatele, za který však nese odpovědnost Česká pošta, s.p. Vedlejší účastník se svého postavení vzdal.
Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatel byl řádně zastoupen ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Návrh byl přípustný a Ústavní soud byl k jeho projednání příslušný. Ústavní stížnost proto byla shledána přípustnou. Věc byla Ústavním soudem posouzena z hlediska její opodstatněnosti. Opodstatněností ústavní stížnosti je přitom třeba v řízení před Ústavním soudem rozumět to, že rozhodnutí, které je stížností napadeno, porušilo, nikoli pouze zasáhlo, základní práva a svobody stěžovatelky. Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu, došel Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je v tomto směru zjevně neopodstatněná, neboť stěžovateli se nepodařilo prokázat porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod.
Ústavní soud především konstatuje, že nepřezkoumává dále rozhodnutí krajského soudu z hlediska přezkumu zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy. V dané věci ani k takovému přezkumu nedošlo, neboť podle názoru krajského soudu pro to nebyly splněny podmínky. Správní žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě, č.j. FŘ/4632/130/98, byla zcela nepochybně podána po lhůtě stanovené zákonem. V tomto směru nelze mít proti postupu krajského soudu námitek. Otázkou zůstalo pouze posouzení jeho postupu při hodnocení toho, zda byly skutečně splněny podmínky pro postup podle §17 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění před novelou §17 odst. 5 zákonem č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, a o změně některých zákonů. V původním znění v době rozhodování toto ustanovení znělo: "Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že písemnost přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledný, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a příjemce o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si příjemce písemnost do patnácti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se příjemce o uložení nedozvěděl".
Protože ani stěžovatel nenamítá, že by se v kritické době v místě doručení nezdržoval, když výslovně uvádí, že "přitom i jeho manželka se v té době zdržovala vždy v dopoledních hodinách doma", bylo nutno posoudit, zda se krajský soud vypořádal s dodržením zbývajících podmínek doručení, tj. uvědomění, že doručovatel písemnost přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení a v případě bezvýsledného pokusu uvědomění, že písemnost je uložena na poště nebo u orgánu obce. Vyhodnocení údajů na doručence je v působnosti obecného soudu a úkolem Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti není ještě jednou hodnocení obecného soudu přehodnocovat. Ze zaslané fotokopie rozhodnutí Finančního ředitelství v předmětné věci nevyplývá žádný extrémní rozpor mezi záznamy na doručence a závěry, které krajský soud z těchto záznamů na doručence učinil. Krajskému soudu sice lze vytknout, že se výslovně jednotlivými podmínkami §17 odst. 5 cit. zákona nezabýval, nicméně na ústavnosti jeho postupu to nic nemění. V takovém případě již nebylo třeba zabývat se otázkou nařízení doručení podle §250b odst. 2 o.s.ř.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl proto Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím nebylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2001
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu Ústavního soudu