ECLI:CZ:US:2001:2.US.177.01
sp. zn. II. ÚS 177/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného Mgr. V. B., za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako účastníka řízení a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a M., jako vedlejších účastníků řízení, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 8.12.2000, čj. 30 Co 580/2000-26, a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 25.9.2000, čj. 11 C 1032/99-20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností napadá stěžovatel usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 8.12.2000, čj. 30 Co 580/2000-26, a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 25.9.2000, čj. 11 C 1032/99-20.
Ke skutkové a právní situaci v předmětné věci stěžovatel uvádí, že rozhodnutím členské schůze M. ze dne 5.1.1999, jehož byl členem, byl z důvodu údajně nepovoleného odstřelu lišky, který však stěžovatel popírá a poukazuje v této souvislosti na údajný předchozí souhlas k odstřelu, referátem životního prostředí, Okresního úřadu Jablonec nad Nisou ze dne 18.8.1999, vyloučen.
Stěžovatel se domáhal přezkoumání předmětného rozhodnutí členské schůze M. žalobou podanou k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou. Označený soud rozhodl o žalobě stěžovatele tak, že ji zamítl, aniž však přezkoumával věcnou stránku vyloučení, neboť prý k tomu nebyl oprávněn. Navrhovatel se však domnívá, že funkční příslušnost prvostupňového soudu byla dána a nechyběla žádná z podmínek řízení. Rozhodnutí soudu I. stupně tak podle stěžovatele bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces. Poučení prvostupňového soudu o možnosti podat proti jeho rozhodnutí odvolání stěžovatel využil, takže ve věci rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, jako soud odvolací. Ten však řízení o podaném odvolání zastavil, když dospěl k závěru, že ve věci nejsou splněny podmínky řízení, zejména pak chybí funkční příslušnost kteréhokoli soudu, i když jde o věc, která do pravomoci soudu spadá.
Pokud jde o rozsudek soudu I. stupně stěžovatel namítá, že jeho závěry nemají oporu v provedeném dokazování, a to zejména z toho důvodu, že předmětný soud nepřezkoumával věcnou stránku věci a zabýval se pouze procesní a formální stránkou žalobou napadeného rozhodnutí M. Podle čl. 7 odst. 1 písm. c) Stanov M. zaniká členství ve sdružení mimo jiné vyloučením. Člena, který hrubě nebo opětovně porušil členskou povinnost nebo předpisy, může členská schůze na návrh výboru vyloučit podle čl. 8 odst. 3 Stanov ze sdružení. Podle čl. 9 odst. 1 stanov svolává výbor členskou schůzi písemnými pozvánkami alespoň osm dní předem s udáním programu. Navrhovatel tvrdí, že v tomto případě nebyla splněna ani jedna z uvedených podmínek podle stanov sdružení. V tomto směru poukazuje navrhovatel na zápis č. 10/99 z členské schůze konané dne 5.10.1999.
Vzhledem k tomu, že v řízení před oběma obecnými soudy, v jehož rámci bylo vydáno pravomocné rozhodnutí, byla porušena ústavně chráněná práva stěžovatele, navrhuje stěžovatel zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.
Z napadeného rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 25.9.2000, č.j. 11 C 1032/99-20, se zjišťuje, že pod bodem I. výroku byla žaloba stěžovatele proti vedl. účastníku řízení na zrušení rozhodnutí členské schůze vedl. účastníka ze dne 5.10.1999, kterým bylo rozhodnuto o vyloučení stěžovatele z M. zamítnuta. Pod bodem II. výroku bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění rozsudku prvostupňový soud uvedl, že z listinných důkazů, zejména ze stanov M., prezentační listiny a zápisu z členské schůze ze dne 5.10.1999, označeného jako č. 10/99 zjistil, že pod bodem 2 je uvedena změna jednatele, a to za odvolaného a vyloučeného jednatele - stěžovatele s tím, že nový jednatel, pí. K. převzala zápisy schůzí, klíče a razítko, pod bodem 10 uvedeným jako závěr a v usnesení se uvádí, že členská schůze odsouhlasila vyloučení stěžovatele, a to hlasováním, kdy pro vyloučení bylo 14 členů sdružení, 4 členové bylo proti a 4 se zdrželi hlasování. Dle prezentační listiny mělo sdružení v té době 26 členů. Z výpovědí účastníků soud zjistil, že stěžovatel byl v roce 1999 členem výboru M. Výbor, stejně jako členské schůze se konaly každé první úterý v měsíci, tato skutečnost byla každému členovi známa, takže nebyly na členskou schůzi či konání výboru rozesílány zvláštní pozvánky. Dále soud dospěl k závěru, že rozhodování členské schůze M. ze dne 5.10.1999 nebylo v rozporu ani se zákonem ani se stanovami sdružení. Soud proto návrh stěžovatele na zrušení předmětného rozhodnutí zamítl.
Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem soudce zpravodaj zjistil, že tento soud, jako soud odvolací, řízení o odvolání stěžovatele proti rozsudku prvostupňového soudu zastavil podle ust. §104 odst. 1 a §246c o.s.ř. s tím, že dříve než začal odvoláním napadený rozsudek a řízení jemu předcházející přezkoumávat, zjišťoval podle §103 o.s.ř. ve spojení s ust. §211 o.s.ř. zda jsou splněny podmínky řízení, za nichž může ve věci jednat a dospěl k závěru, že chybějící funkční příslušnost kteréhokoli soudu v této věci, i když jde o věc která do pravomoci soudu spadá, je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení.
Pravomoc soudu, uvedl odvolací soud, je v daném případě dána ust. §7 odst. 2 o.s.ř. Jak zdůraznil dále krajský soud, ve smyslu ust. §15 zák.č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů, který výslovně zakotvuje věcnou příslušnost okresního soudu, je nutno vycházet z toho, že na přezkum rozhodnutí orgánu zájmové samosprávy o vyloučení člena sdružení nelze vztáhnout obecná ust. občanského soudního řádu, týkající se řízení před soudem, ale je nutno je posuzovat podle zvláštní úpravy, podle části páté o.s.ř. , upravující správní soudnictví. Z tohoto důvodu opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, který rozhodoval ve správním soudnictví podle části páté o.s.ř. s výjimkou věcí důchodového zabezpečení, není přípustný. Navíc o takto případně podaném opravném prostředku nelze rozhodovat podle části čtvrté o.s.ř.. Použití ust. §201 (ve znění platném před novelizací, provedenou zák. Č. 30/2000 Sb.) a následujících, výslovně brání ust. §246c o.s.ř., které umožňuje přiměřené použití jen ust. části první a třetí o.s.ř.
Ze spisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, sp. zn. 11 C 1032/99, se zjišťuje, že stěžovatel podal v roce 1999 k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou návrh na přezkoumání rozhodnutí členské schůze vedlejšího účastníka (dříve žalovaného), konané dne 5.10.1999 o jeho vyloučení z M. Ve svém podání uvedl, že předmětné sdružení je sdružením občanů ve smyslu zák.č. 83/1990 Sb., bylo registrováno Ministerstvem vnitra ČR dne 6.8.1992 pod reg. č. VSC/1-13569/92-R.
Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 17.11.1999, č.j. 11C 1032/99-6, vyslovil soud svoji věcnou nepříslušnost a uvedl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jako soudu věcně příslušnému, ve smyslu ust. §9 odst. 3 písm. c), j) o.s.ř. (ve znění platném před novelizací provedenou zák.č. 30/2000 Sb.), neboť podle jeho názoru rozhodují o takovém návrhu krajské soudy, jako soudy I. stupně. Předmětné usnesení napadl odvoláním stěžovatel, který v něm poukázal na znění ust. §15 zák.č. 83/1990 Sb.
Odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu I. stupně změnil tak, že označil za věcně příslušný soud k rozhodování v předmětné věci Okresní soud v Jablonci nad Nisou.
Z předmětného spisu, sp. zn. 11C 1032/99, soudce zpravodaj dále zjistil, že stížností napadené usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci dne 29.1.2001, když právnímu zástupci stěžovatele bylo doručeno dne 29.1.2001.
Soudce zpravodaj se nejprve zabýval skutečností, zda ústavní stížnost splňuje veškeré podmínky pro její projednání ve smyslu ust. §§34, 72 a §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. a byl nucen konstatovat, že ústavní stížnost je nepřípustná, vzhledem k tomu, že stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.).
Podle přechodných ustanovení obsažených v části dvanácté hlavě první zákona č. 30/2000 Sb., jímž se novelizuje dosavadní znění občanského soudního řádu, je v hlavě první, bodě 1. uvedeno, že " není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona." Pod bodem 17. cit. přechodných ust. zák. č. 30/2000 Sb. se uvádí, že "dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaná přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaná po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednávají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů."
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že stěžovatel měl možnost před podáním ústavní stížnosti vyčerpat další prostředek k ochraně jeho práv, kterým bylo přípustné dovolání, neboť posledním prostředkem za dané procesní situace nebylo napadené usnesení odvolacího soudu, ale dovolání. Znění ust. §238a o.s.ř., (ve znění platném do novelizace provedené zák. č. 30/2000 Sb.) taxativním způsobem uvádí případy, za nichž je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu. Dle ust. §238a odst. 1 písm. f) o.s.ř. (ve znění platném do novelizace provedené zák. š. 30/2000 Sb.) je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zastaveno odvolací řízení, mimo jiné též z důvodu nedostatku podmínek odvolacího řízení.
Soudci zpravodaji proto nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako nepřípustnou.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 18. června 2001