ECLI:CZ:US:2001:2.US.234.01
sp. zn. II. ÚS 234/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. C., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2001, č.j. 14 Nc 768/2000-56, a dále návrhu na prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu do 15. 9. 2001 a návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů, takto:
1. Návrhu na prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu se nevyhovuje.
2. Návrh na ustanovení zástupce se odmítá.
3. Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti ze dne 8. 4. 2001, která byla podána k poštovní přepravě dne 12. 4. 2001, stěžovatel brojí proti shora citovanému usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na vyloučení soudců Obvodního soudu pro Prahu 9 z projednání a rozhodování věci vedené pod spisovou značkou 9 C 7/2000. Uvedeným rozhodnutím městského soudu měla být dle názoru stěžovatele porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody ve smyslu čl. 1, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky a dále čl. 1, čl. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Protože podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v §30 odst. 1 a §31 ve spojení s §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, příp. notářem), vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad podání. K tomu mu stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy k odstranění vad podání. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může Ústavní soud podání (ústavní stížnost) odmítnout ve smyslu §43 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Výzva k odstranění vad podání byla stěžovateli doručena dne 29. 6. 2001.
Na uvedenou výzvu reagoval stěžovatel dopisem ze dne 26. 7. 2001, ke kterému připojil další písemnosti, obsahující žádost o prodloužení stanovené lhůty k odstranění vad návrhu z důvodu značného časového vytížení, které vzniklo v důsledku nutnosti ochrany majetku stěžovatele a jeho práv před pachateli trestné činnosti, péče o nezletilé dítě a podání daňového přiznání. Současně požádal Ústavní soud o ustanovení právního zástupce a o přiznání náhrady nákladů právního zastoupení.
K žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu (nedostatek právního zastoupení dle §30 odst. 1 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) soudce zpravodaj uvádí, že nezjistil natolik závažné skutečnosti, které by odůvodňovaly takový postup; stěžovatel měl dostatek časového prostoru pro zajištění právního zastoupení v rámci poskytnuté lhůty, přičemž předmětnou vadu návrhu neodstranil ani do doby vydání tohoto usnesení, tj. měsíc po jejím uplynutí. Z tohoto důvodu Ústavní soud v intencích §55 občanského soudního řádu ve spojení s §63 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, žádosti stěžovatele nevyhověl.
Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny, neboť lhůta k odstranění vad marně uplynula. Z tohoto důvodu soudce zpravodaji ústavní stížnost dle citovaného ustanovení odmítl.
Pokud jde o žádost stěžovatele o ustanovení zástupce Ústavním soudem, je třeba poukázat na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 296/97 (viz Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 10, usn. č. 20), dle kterého by postup podle §30 občanského soudního řádu očividně přesahoval pravomoc Ústavního soudu, neboť tento soud stojí mimo organizaci obecných soudů, čímž je současně dána jen omezená podpůrnost procesních norem platných pro obecné soudy. Z takto rozvedených důvodů byl návrh na ustanovení zástupce stěžovatele ze strany Ústavního soudu posouzen jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný (§43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
K žádosti stěžovatele o stanovení náhrady nákladů zastoupení státem soudce zpravodaj nepřihlédl, neboť tato žádost je, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 3. 1999, sp. zn. II ÚS 7/99, publ. Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 13, usn. č. 22), v dané situaci předčasná, když podle §83 odst. 1 zákona č. 182/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, může soudce zpravodaj rozhodnout o nákladech řízení v případě odůvodněných osobních a majetkových poměrů stěžovatele, jen když návrh nebyl odmítnut. To tedy znamená, že podání musí nejprve splňovat veškeré náležitosti, vč. předložení plné moci, přičemž tato podmínka, jak bylo uvedeno výše, naplněna nebyla.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 28. srpna 2001