ECLI:CZ:US:2001:2.US.251.01
sp. zn. II. ÚS 251/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele L. S., zastoupeného advokátem JUDr. P. T., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 30. 11. 2000, čj. 15 Co 852/2000-29, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým se potvrzuje usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 11. 9. 2000, čj. 8 C 141/2000-17, jímž soud I. stupně zastavil řízení o návrhu stěžovatele v části, v níž se domáhal určení, že majitel domu v P. je majitelem podílu na nemovitostech v rozhodnutí specifikovaných. Podle názoru stěžovatele byla napadeným rozhodnutím odvolacího soudu porušena jeho ústavní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Pelhřimově, sp. zn. 8 C 141/2000, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky. Dovolací soud usnesením ze dne 29. 3. 2001, čj. 22 Cdo 485/2001-50, dovolání pro nepřípustnost odmítl. V odůvodnění odmítl argument stěžovatele, dle něhož je přípustnost dovolání v projednávaném případě dána dle ustanovení §239 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též "o.s.ř."), ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Odkázal přitom na část dvanáctou, hlavu první, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 30. 11. 2000; dovolací soud proto postupoval dle o.s.ř. ve znění před novelou. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné předpoklady, které by vedly k závěru o přípustnosti dovolání, rozhodl výše uvedeným způsobem.
Již v několika rozhodnutích Ústavního soudu byl vysloven právní názor, že v případech, kdy zákon dovolání nepřipouští, není možno dovolání považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje (viz. např. I. ÚS 22/93, III. ÚS 40/93, I. ÚS 129/97). Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze v případech, kdy to zákon připouští (§237 až §239 o.s.ř.). Z toho je třeba dovodit závěr, že pokud zákon dovolání nepřipouští, není možno je považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně základního práva nebo svobody poskytuje. Na znalosti mezí práva na dovolání musí Ústavní soud trvat již proto, že při podání ústavní stížnosti je stěžovatel povinně zastoupen osobou znalou práva - advokátem. V takových případech proto lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Usnesení soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost je nutno považovat za rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva - v daném případě práva podat dovolání.
Podle citovaného ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb, o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 30. 11. 2000, čj. 15 Co 852/2000-29, byl stěžovateli doručen dne 3. 1. 2001, přičemž je nutno jej pokládat za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána k přepravě dne 25. 4. 2001, je zřejmé, že návrh byl podán po lhůtě uvedené v ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Na základě uvedených skutečností nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako návrh podaný po lhůtě, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2001 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj