ECLI:CZ:US:2001:2.US.256.01
sp. zn. II. ÚS 256/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti K., v. o. s., zastoupeného Mgr. P. K., advokátem, proti průtahům v soudním řízení ve věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 14 Cm 66/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 27. 4. 2001 ústavní stížnost stěžovatele podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ve které napadá nečinnost Krajského soudu v Brně a navrhuje, aby Ústavní soud zakázal obecnému soudu dále pokračovat v porušování stěžovatelova ústavně zaručeného práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, tak jak jej upravuje čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z ústavní stížnosti a k ní přiložených listin vyplývá, že stěžovatel podal dne 1. 12. 1999 u dřívějšího Krajského obchodního soudu v Brně žalobu, kterou se domáhal, aby byla žalovanému (vedlejšímu účastníkovi v řízení před Ústavním soudem) společnosti M., a.s., uložena povinnost zaplatit mu částku 1.225.032,- Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené dodávky a montáže technologického zařízení na ohýbání trubek. Ve věci byl dne 11. 2. 2000 vydán platební rozkaz, který byl z důvodu včas podaného odporu zrušen. Stěžovatel se dotazy ze dne 19. 12. 2000 a 18. 1. 2001 obrátil na příslušného soudce se žádostí o sdělení na další termín projednání věci. Protože stěžovatel nepovažoval odpověď ze dne 1. 2. 2001 za uspokojivou, tak dopisem ze dne 16. 2. 2001 požádal předsedu Krajského soudu v Brně "o přezkoumání postupu" příslušného soudce. V odpovědi ze dne 26. 2. 2001 pak předseda krajského soudu uvedl, že dřívější Krajský obchodní soud v Brně byl zavalen obrovským počtem žalob a projednávání věcí podle data jejich nápadu se jeví jako jediné spravedlivé řešení bez toho, aby došlo ke znevýhodňování účastníků, kteří své žaloby podali dříve.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. l písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb.")].
Po posouzení ústavní stížnosti a přiložených listin dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není důvodná a ke stěžovatelem namítanému porušení čl. 38 odst. 2 Listiny nedošlo. Ústavní soud si je vědom své ustálené judikatury, ze které vyplývá, že je věcí státu organizovat své soudnictví tak, aby principy soudnictví, zakotvené v Listině, byly respektovány, s tím, že případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži těch, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené lhůtě (srov. například nález ve věci II. ÚS 445/98, in Ústavní soud České republiky : Sbírka nálezů a usnesení - svazek 14, č. 73, vydání 1., Praha, C. H. Beck 2000). Nicméně v nyní posuzované věci nedošlo k tomu, že by soud jednal o právech stěžovatele v nepřiměřených časových dimenzích a namítaná nečinnost soudu tak nedosáhla intenzity porušující právo chráněné v čl. 38 odst. 2 Listiny, jehož porušení se stěžovatel dovolává. Ústavnímu soudu proto nezbylo než konstatovat, že návrh je zjevně neopodstatněný.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. 8. 2001
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu Ústavního soudu