ECLI:CZ:US:2001:2.US.273.01
sp. zn. II. ÚS 273/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky C., spol. s r. o., právně zastoupené JUDr. M. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 22 Ca 441/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 7. 5. 2001, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 22 Ca 441/2000, a to pro porušení čl. 1 a čl. 2 odst. 3, odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a odst. 3, čl. 4 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 22 Ca 441/2000, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o zrušení rozhodnutí žalovaného - Magistrátu města Ostravy ze dne 18. 8. 2000, č. j. OFR6/2000/Sp/7222.
Magistrát města Ostravy rozhodnutím ze dne 18. 8. 2000, č. j. OFR6/2000/Sp/7222, nevyhověl odvolání stěžovatelky proti platebnímu výměru Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne 11. 5. 2000, č. j. fin/3327/00, kterým byl stěžovatelce podle ust. §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a podle ust. §46 odst. 4 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, vyměřen odvod části výtěžku z provozování výherních hracích přístrojů na území městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz za období roku 1999 ve výši 41 547,- Kč, a tento platební výměr potvrdil.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení platebního výměru Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz a potvrzujícího rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, ačkoli použité ust. §4 odst. 2 zák. č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, bylo v pochybnostech vyloženo v neprospěch stěžovatelky. Stěžovatelka je toho názoru, že pojem "část výtěžku" v ust. §4 odst. 2 cit. zák. nebyl správně vyložen s ohledem na §4 odst. 3 cit. zákona, ve kterém se podává definice pojmu "výtěžek". Dále stěžovatelka namítá, že správní orgán při svém rozhodování použil nesprávný předpis - rozhodnutí obou správních orgánů byla vydána podle zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, přičemž tato řízení měla probíhat podle zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů. Tuto skutečnost Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku potvrdil. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále odkázala na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 536/98.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Podle ust. §4 odst. 2 věty první zák. č. 202/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se povolení vydá, jestliže provozování loterií a jiných podobných her je v souladu s jinými právními předpisy, nenarušuje veřejný pořádek , je zaručeno jejich řádné provozování včetně řádného technického vybavení a bude-li na sociální, zdravotní, sportovní, ekologický, kulturní nebo jinak veřejně prospěšný účel použito části výtěžku ve výši, která odpovídá v tabulce stanovenému procentu, to je nejméně 6% až 20% z rozdílu, o který příjem provozovatele, tvořený všemi vsazenými částkami ze všech jím provozovaných her podle §2 a §50 odst. 3, které podléhají vyúčtování v účetním období, převyšuje výhry vyplacené sázejícím, správní poplatky, místní poplatky a náklady státního dozoru (dále jen "část výtěžku").
Ust. §4 odst. 2 cit. zákona je formulováno zcela jednoznačně, zákonná formulace neumožňuje dvojí výklad tohoto, co se rozumí termínem "část výtěžku". Jazykovým výkladem doslovným lze dospět k jedinému správnému závěru o tom, jak velké části výtěžku má být na veřejně prospěšné účely použito. K tomuto výkladu orgány rozhodující ve věci ve svých rozhodnutích dospěly.
V uvedeném odstavci je definován pojem "část výtěžku", přičemž výše této části se určuje jiným způsobem než z celkového výtěžku vymezeného v §4 odst. 3. Vymezení pojmu "výtěžku" v §4 odst. 3 tedy nelze pro stanovení části výtěžku určené pro veřejně prospěšné účely použít. V podrobnostech Ústavní soud odkazuje na rozsudek krajského soudu, který se v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně výkladem uvedeného ustanovení zákona zabýval.
Dle ust. §45 odst. 1 zák. č. 202/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro řízení ve věcech loterií a jiných podobných her platí zákon o správním řízení, pokud tento zákon nestanoví jinak. Protože zák. č. 202/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nestanoví, že pro řízení ve věci odvodů části výtěžku z provozování loterií a jiných podobných her na veřejně prospěšné účely platí zák. č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mělo být ve správním řízení postupováno podle správního řádu. Uvedenou vadu krajský soud zjistil, k této vadě však nemohl přihlédnout s ohledem na ust. §250i odst. 3 o. s. ř., ve kterém se uvádí, že k vadám řízení před správním orgánem soud přihlédne, jen jestliže vzniklé vady mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. O takovou vadu řízení však v projednávané věci nejde, neboť i kdyby správní orgány v řízení správně postupovaly podle správního řádu, jejich rozhodnutí ve věci stanovení výše odvodu části výtěžku z provozování výherních hracích přístrojů, by byla stejná jako jejich rozhodnutí vydaná v řízení dle zák. č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti odkazuje na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 536/98. K tomu je možné uvést jen tolik, že uvedený nález řeší zcela odlišnou problematiku - otázku kolize restitucí a privatizačního procesu, a citace stěžovatelky z uvedeného nálezu Ústavního soudu v ústavní stížnosti je vytržená z tohoto kontextu.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy, což bylo v judikatuře Ústavního soudu mnohokrát konstatováno, a proto nespadá do jeho pravomoci postup a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat a zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, nepostupují-li obecné soudy v souladu s Listinou, zejm. s ustanoveními hlavy páté, a svým postupem a rozhodnutím pak porušují právo na spravedlivý proces, či jiná základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Pravomoc Ústavního soudu je dána také tam, kde právní závěry obecných soudů jsou v extrémním rozporu s jejich skutkovým zjištěním. V projednávané věci však nejde o tento případ. Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. Pouze z té skutečnosti, že obecný soud zaujímá ke zjištěnému skutkovému stavu jiný právní názor než stěžovatel, nelze dovodit porušení ústavně zaručených práv a svobod, zejména práva na spravedlivý proces.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti uvedené v ústavní stížnosti nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadeného rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit.
Krajský soud v Ostravě při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí orgánu státní správy neporušil ústavně zaručená práva stěžovatelky.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany Krajského soudu v Ostravě byl porušen čl. 1 a čl. 2 odst. 3 a odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a odst. 3, čl. 4 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 19. června 2001