ECLI:CZ:US:2001:2.US.3.01
sp. zn. II. ÚS 3/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. B., právně zastoupeného JUDr. J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2000, č. j. 10 Ca 260/2000-22, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu, referátu regionálního rozvoje v Pelhřimově ze dne 5. 5. 2000, č. j. PE 5539/2000/RR, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 3. 1. 2001, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2000, č. j. 10 Ca 260/2000-22, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu, referátu regionálního rozvoje v Pelhřimově ze dne 5. 5. 2000, č. j. PE 5539/2000/RR, a to pro porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti a že proto nic nebrání v jejím projednání.
Ústavní soud si vyžádal spis, sp. zn. 10 Ca 260/2000, vedený u Krajského soudu v Českých Budějovicích, jakož i vyjádření Krajského soudu v Českých Budějovicích k projednávané věci.
Ve svém vyjádření ze dne 2. 3. 2001 Krajský soud v Českých Budějovicích uvedl, že napadeným rozsudkem tohoto soudu nebyla porušena Ústavou zaručená práva stěžovatele, a navrhl, aby Ústavní soud předmětnou stížnost zamítl.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní veterinární správa v Pelhřimově sdělením ze dne 30. 12. 1998 oznámila Městskému úřadu v Pelhřimově, odboru výstavby, že stěžovatel užívá plynovou udírnu bez povolení orgánu veterinární služby. Stavební úřad vykonal státní stavební dohled, a učinil závěr, že stěžovatel uskutečnil změnu stavby bez stavebního povolení, a tu pak bez kolaudace užíval. Rozhodnutím Městského úřadu v Pelhřimově, odboru výstavby ze dne 9. 2. 1999, č. j. Výst. 29/99-PROB/Rozh/Š, byla stěžovateli uložena podle ust. §106 odst. 1 písm. b) stavebního zákona pokuta za správní delikt ve výši 20 000,- Kč. Na základě odvolání stěžovatele Okresní úřad, referát regionálního rozvoje v Pelhřimově rozhodnutím ze dne 31. 3. 1999, č. j. RR/457/99/D1, prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu řízení se závěrem, že v počínání stěžovatele je nutno spatřovat správní delikty dva, a to podle ust. §106 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, který spočívá ve změně dokončené stavby bez povolení, a dále správní delikt podle ust. §106 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, protože stěžovatel užíval stavbu bez kolaudace. Městský úřad v Pelhřimově, odbor výstavby z důvodu rychlosti a hospodárnosti oba výše uvedené správní delikty projednal současně a rozhodl o nich v rámci jednoho rozhodnutí ze dne 10. 5. 1999, č. j. Výst. 29/99-II-PROB/Rozh/Š, kterým stěžovateli uložil pokutu ve výši 200 000 -, Kč za správní delikt spočívající v nepovolené změně výstavby plynofikace zřízením udírny a rozvodu plynu podle ust. §106 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, a dále pokutu ve výši 500 000,- Kč za užívání stavby udírny bez kolaudačního rozhodnutí podle ust. §106 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal. Okresní úřad, referát regionálního rozvoje v Pelhřimově rozhodnutím ze dne 23. 7. 1999, č. j. RR/1321/99/D1, odvolání stěžovatele zamítl. Toto rozhodnutí správního orgánu napadl stěžovatel žalobou u soudu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 5. 1. 2000, č. j. 10 Ca 269/99-40, napadené rozhodnutí zrušil pro nesprávnou úvahu spočívající ve sčítání pokut za dva správní delikty bez zřetele k absorpční zásadě, kdy stavebníka lze postihnout pouze jedním opatřením, a to za správní delikt, u kterého je předpoklad přísnější sankce. Okresní úřad, referát regionálního rozvoje v Pelhřimově pak rozhodnutím ze dne 5. 5. 2000, č. j. PE 5539/2000/RR, změnil rozhodnutí Městského úřadu v Pelhřimově ze dne 10. 5. 1999, č. j. Výst. 29/99-II-PROB/Rozh/Š, o uložení pokuty za správní delikt tak, že výše pokuty byla stanovena v částce 500 100,- Kč, s odůvodněním, že stěžovatel se dopustil protiprávních jednání podle ust. §106 odst. 2 písm. b) a ust. §106 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, sankce však byla vyměřena stavebním úřadem jen jedna, a to za přísnější správní delikt (dle ust. §12 odst. 2 zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Uvedené rozhodnutí odvolacího orgánu napadl stěžovatel žalobou u soudu. Rozsudkem ze dne 25. 10. 2000, č. j. 10 Ca 260/2000-22, Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Okresního úřadu, referátu regionálního rozvoje v Pelhřimově ze dne 5. 5. 2000, č. j. PE 5539/2000/RR, zamítl.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že celé řízení, které následovalo po vydání prvého rozhodnutí Městského úřadu v Pelhřimově, stavebního odboru, bylo řízením z důvodu podání opravného prostředku samotným navrhovatelem a bylo-li napadené rozhodnutí v opravném řízení zrušeno, nelze novým rozhodnutím jeho postavení zhoršit. Napadené rozhodnutí podle stěžovatele nemůže být změněno v jeho neprospěch ani v případě, že pro takové rozhodnutí nejsou jinak zákonné podmínky, ať již z důvodů právních či skutkových.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Správně Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění svého výše uvedeného rozhodnutí uvedl, že v oblasti trestání jiných správních deliktů obecnou platnost zákazu reformatio in peius bez výslovného ustanovení zákona z pozitivního práva dovodit nelze. Navíc v projednávané věci v novém řízení byla stěžovateli stavebním úřadem uložena pokuta v celkové výši 700 000, - Kč, která byla po zrušení potvrzujícího rozhodnutí Okresního úřadu, referátu regionálního rozvoje v Pelhřimově soudem, změněna Okresním úřadem, referátem regionálního rozvoje v Pelhřimově na 500 100,- Kč, a tak lze uzavřít, že ke zhoršení právního postavení stěžovatele nedošlo.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 10. dubna 2001