ECLI:CZ:US:2001:2.US.327.01
sp. zn. II. ÚS 327/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti J. Z., proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami o zavedení nucené správy na R., ze dne 1. 6. 2000, č. j. 3131/2000/I, a dále ve věci návrhu na zrušení ust. §28 odst. 1 písm. e), §28b, §28c, §28d, §28e, §28f zák. č. 87/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 29. 5. 2001 obdržel Ústavní soud stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami o uvalení nucené správy na R., ze dne 1. 6. 2000, č. j. 3131/2000/I, a to pro porušení čl. 10 Ústavy, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ust. §28 odst. 1 písm. e), §28b, §28c, §28d, §28e, §28f zák. č. 87/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to pro rozpor těchto ustanovení s čl. 10 Ústavy, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že je členem R., s vkladem v této záložně. Zavedením nucené správy na tuto záložnu nemůže svobodně nakládat s finančními prostředky uloženými v této záložně, neboť mu v tom brání stav záložny vyvolaný nucenou správou.
Dále stěžovatel uvádí, že nucená správa uvalená na záložnu omezila vlastnická práva členů - vkladatelů družstevní záložny svobodně nakládat se svými finančními prostředky, a to bez náhrady, naopak, nucená správa je hrazena z vkladů členů spořitelních a úvěrních družstev, kdy z vkladů členů záložen se provádí úhrada nákladů nucené správy a nákladů s ní spojených.
Stěžovatel v ústavní stížnosti vyslovil své přesvědčení, že jeho stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, a proto žádá Ústavní soud, aby její přijetí ve smyslu ust. §75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neodmítl.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je stěžovatel osobou oprávněnou ústavní stížnost podat. Podle ust. §28 odst. 4 zák. č. 87/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se na řízení o změně povolení, zákazu nebo omezení povolených činností, zavedení nucené správy, skončení nucené správy, o nařízení mimořádného auditu, uložení pokuty a jiná rozhodování Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami vztahují předpisy o správním řízení (zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů), pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle ust. §28 odst. 5 zák. č. 87/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je účastníkem řízení pouze dotčená družstevní záložna.
Napadeným rozhodnutím byla bezprostředně dotčena práva R., jako právnické osoby a nikoliv práva jednotlivých členů tohoto družstva. Ta byla dotčena jen nepřímo, zprostředkovaně, tím, že jim bylo znemožněno volně nakládat s vloženými prostředky. Spořitelní a úvěrní družstva jsou budována na principu majetkové účasti jejich členů, kteří část svého majetku svěřují družstvu, jež s ním nakládá jako samostatná právnická osoba. To znamená, že nelze vyloučit možnost znehodnocení vkladu v důsledku špatného ekonomického výsledku nebo jiné nepříznivé situace. Člen má právo ovlivňovat rozhodování družstva prostřednictvím jeho orgánů a účastí v nich. Z toho tedy vyplývá, že účastníkem řízení o uvalení nucené správy byla pouze R., která v něm vystupovala prostřednictvím svých statutárních orgánů. Stěžovatel však nemůže - aniž by k tomu byl výslovně písemně zmocněn - za družstvo jednat.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami byla podána někým zjevně neoprávněným.
V ústavní stížnosti stěžovatel odkazuje na ust. §75 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustavení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Toto ustanovení umožňuje Ústavnímu soudu výjimečně ve věci jednat i když stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. O takovou situaci však v daném případě nejde. Ústavní soud proto v projednávané věci neshledal existenci okolností, odůvodňujících výjimečnou aplikaci ust. §75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem k výše uvedenému se Ústavní soud nemohl zabývat ani návrhem na zrušení ust. §28 odst. 1 písm. e), §28b, §28c, §28d, §28e, §28f zák. č. 87/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť pro to nebyly splněny předpoklady stanovené v ust. §64 odst. 1 písm. d) ve spojení s §74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Při shrnutí výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným odmítnout. Podle ust. §74 ve spojení s §64 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, sdílí návrh na zrušení výše uvedených zákonných ustanovení osud odmítnuté ústavní stížnosti, neboť představuje ve vztahu k ústavní stížnosti toliko návrh akcesorický.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud ústavní stížnost, jakož i návrh na zrušení výše uvedených ustanovení zákona č. 87/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl, nezabýval se již dalšími formálními nedostatky ústavní stížnosti.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 18. června 2001