ECLI:CZ:US:2001:2.US.344.2000
sp. zn. II. ÚS 344/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Z. D., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 2. 12. 1999, sp. zn. 30 Co 864/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 7. 6. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, která byla k poštovní přepravě podána dne 6. 6. 2000. Ústavní stížnost směřovala proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 2. 12. 1999, sp. zn. 30 Co 864/99, kterým bylo zastaveno odvolací řízení ve věci samé proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 10. 1999, č. j. 13 C 753/96-61, z důvodu, že stěžovatelka přes výzvu okresního soudu ve stanovené lhůtě neodstranila vadu odvolání. Rozsudkem okresního soudu byla přitom zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi řízení (v řízení před obecnými soudy vystupujícímu jako žalovanému) vyklidit nemovitosti popsané v tomto rozhodnutí. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že se napadeným rozhodnutím krajského soudu cítí být poškozena na svých právech podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod.
S ohledem na obsah ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ve svém vyjádření ze dne 28. 11. 2000 uvedl, že podle jeho názoru jednak byla ústavní stížnost podána po lhůtě, neboť právnímu zástupci stěžovatelky bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 7. 4. 2000, a jednak je ústavní stížnost nepřípustná, neboť podle ustanovení §238a odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu je v daném případě přípustné dovolání, a jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 13 C 753/96, který si krajský soud vyžádal, stěžovatelka veškeré námitky, které v ústavní stížnosti uvedla k procesnímu postupu soudů obou stupňů, mohla uplatnit v dovolacím řízení.
Vedlejší účastník řízení, R. K., ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 27. 11. 2000 rovněž namítl nepřípustnost ústavní stížnosti, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní opravné prostředky, když nevyužila zákonné možnosti podat dovolání.
Ústavní soud především zkoumal, zda návrh splňuje podmínky k podání ústavní stížnosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze sdělení Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 11. 2001 vyplývá, že stěžovatelka dovolání proti napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem nepodala.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu, v tehdy platném znění, je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolací řízení zastaveno. Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím bylo odvolací řízení ve věci samé zastaveno, lze tedy uzavřít, že v daném případě bylo dovolání nepochybně přípustné. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatelka dovolání nepodala a evidentně tak nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Ústavní stížnost je proto nepřípustná.
Za daného stavu soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl jako návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Dne 18. 9. 2001 bylo Ústavnímu soudu doručeno sdělení Mgr. P. N., kterému stěžovatelka udělila dne 5. 6. 2000 plnou moc k zastupování, že stěžovatelce zaslal výpověď plné moci. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla posouzena jako nepřípustná, Ústavní soud nepovažoval za nutné vyzvat stěžovatelku k odstranění vady návrhu spočívající ve skutečnosti, že není ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 27. 11. 2001
Vojtěch Cepl
soudce zpravodaj