ECLI:CZ:US:2001:2.US.353.99
sp. zn. II. ÚS 353/99
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti ...F. v. o. s. , zastoupené JUDr. J. C., advokátem, proti rozhodnutí Finančního úřadu v Břeclavi - zajišťovacího příkazu ze dne 28. 6. 1999, č. j. 48435/99/298940/0768, rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 25. 8. 1999, č. j. 5021/99/FŘ/150, platebnímu výměru č. 398 Finančního úřadu v Břeclavi ze dne 11. 11. 1999, č. j. FÚ 78467/99/298911/3395, ve věci návrhu, aby Finančnímu úřadu v Břeclavi bylo zakázáno pokračovat v řízení ve věci daně důchodové ... F., v. o. s., za rok 1990, vedené pod č. j. FÚ 78467/99/298911/3395, a zakázáno zahajovat v téže věci řízení nové a návrhu, aby Finančnímu úřadu v Břeclavi byla uložena povinnost bezodkladně vydat stěžovatelce finanční prostředky, včetně příslušenství, zadržované v souvislosti s řízením proti stěžovatelce ve věci daně důchodové za rok 1990, vedené pod č. j. FÚ 78467/99/298911/3395, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 20. 7.1999 doručena ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti rozhodnutí Finančního úřadu v Břeclavi - zajišťovacího příkazu ze dne 28. 6. 1999, č. j. 48435/99/298940/0768. Dne 14. 3. 2000 pak bylo Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako doplnění ústavní stížnosti téže stěžovatelky, směřující proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 25. 8. 1999, č. j. 5021/99/FŘ/150, a proti platebnímu výměru č. 398 Finančního úřadu v Břeclavi ze dne 11. 11. 1999, č. j. FÚ 78467/99/298911/3395, včetně návrhu, aby Finančnímu úřadu v Břeclavi bylo zakázáno pokračovat v řízení ve věci daně důchodové za rok 1990, vedené pod č. j. FÚ 78467/99/298911/3395, a současně zakázáno zahajovat v téže věci řízení nové. Dále stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud uložil Finančnímu úřadu v Břeclavi povinnost bezodkladně vydat stěžovatelce finanční prostředky, včetně příslušenství, zadržované v souvislosti s řízením proti stěžovatelce ve věci daně důchodové za rok 1990, vedené pod č. j. FÚ 78467/99/298911/3395.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že v předmětné věci Finanční úřad v Břeclavi vydal napadená rozhodnutí, kterými uložil stěžovatelce zaplacení důchodové daně za rok 1990 ve výši 40,242.300,- Kč v rozporu s ustanovením §47 odst. 1, 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a porušil tak práva stěžovatelky ve smyslu č. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních lidských práv a svobod. Stěžovatelka si je vědoma skutečnosti, že podává ústavní stížnost v řízení, kde meritorní rozhodnutí dosud nenabylo právní moci s tím, že podle jejího přesvědčení ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky ve smyslu §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje předpoklady stanovené ustanovením §72 a §75 zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem ke skutečnosti, že petit ústavní stížnosti nebyl v souladu s ustanovením §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a současně k ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ve smyslu ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, vyzval Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vad návrhu ve lhůtě 14 dnů s upozorněním na následky plynoucí z ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Výzva k odstranění vad byla právnímu zástupci stěžovatelky doručena dne 14. 5. 2001 a dne 28. 5. 2001 marně uplynula.
Pokud se týká části petitu směřující proti rozhodnutí Finančního úřadu v Břeclavi -zajišťovacího příkazu - ze dne 28. 6. 1999, č. j. 48435/99/298940/0768, kterým bylo Finančním úřadem v Břeclavi přikázáno stěžovatelce složit ve prospěch tohoto finančního úřadu jistotu v částce 40,242.300,- Kč, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 25. 8. 1999, č. j. 5021/99/FŘ/150, kterým bylo zamítnuto odvolání proti citovanému zajišťovacímu příkazu, a proti návrhu, aby Finančnímu úřadu v Břeclavi bylo zakázáno pokračovat v řízení ve věci daně důchodové za rok 1990, vedené pod č. j. FÚ 78467/298911/3395, a současně zakázáno zahajovat v téže věci řízení nové, Ústavní soud konstatuje, že v této části petitu se jedná o návrh podaný po lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, podle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů počínaje dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Rozhodnutí odvolacího orgánu bylo stěžovatelce doručeno dne 30. 8. 1999 a podání stěžovatelky směřující proti této části petitu ústavní stížnosti označené jako doplnění ústavní stížnosti bylo k poštovní přepravě podáno dne 13. 3. 2000 a Ústavnímu soudu doručeno dne 14. 3. 2000, tedy více jak po šesti měsících od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Pokud se týká části petitu ústavní stížnosti, který směřoval proti platebnímu výměru č. 398 Finančního úřadu v Břeclavi ze dne 11. 11. 1999, č. j. FÚ 78467/99/298911/3395, v daném případě stěžovatelka podala ústavní stížnost vědomě za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo skončeno, neboť proti citovanému platebnímu výměru bylo možno podat odvolání ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto platebního výměru. Tento svůj postup stěžovatelka vysvětluje s odkazem na ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce (poznámka: tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva), jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Při interpretaci tohoto ustanovení je však nutno vycházet především z Ústavy ČR, podle níž /čl. 87 odst. 1 písm. d)/ Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Tomu koresponduje rovněž ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož je možno ústavní stížnost podat proti pravomocnému rozhodnutí, opatření nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci. Protože je zřejmé, že rozhodnutí orgánu veřejné moci, jež dosud nenabylo právní moci, nelze považovat za "jiný zásah orgánu veřejné moci" ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, neboť se stále jedná o "rozhodnutí" (byť nepravomocné), není možno výkladem ustanovení §75 odst. 2 písm. a) dospět k ústavně konformnímu závěru, že toto ustanovení představuje výjimku z principu, podle něhož Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti rozhodnutím pravomocným.
Jinak řečeno: ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu sice znamená určitý "průlom" do zmíněné zásady subsidiarity ústavních stížností, a to v tom smyslu, že - v zákonem specifikovaných případech - stěžovatel nemusí vyčerpat všechny procesní prostředky k ochraně jeho práva, leč tato skutečnost nemění nic na tom, že Ústavní soud může rozhodovat toliko o rozhodnutích, která již nabyla právní moci. O tom svědčí také gramatická dikce zmiňovaného ustanovení, která výslovně hovoří pouze o neodmítnutí přijetí ústavní stížnosti, "i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce", tj. pouze v případě nevyčerpání všech opravných prostředků, nikoliv v případech dalších. Proto tedy aplikace citovaného ustanovení připadá v úvahu pouze tehdy, jestliže v příslušném řízení sice nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, leč napadené předmětné rozhodnutí již právní moci nabylo.
K takové situaci však v souzené věci zjevně nedošlo a ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je tedy nepoužitelné. Za tohoto stavu Ústavní soud konstatuje, že ta část petitu ústavní stížnosti, která směřuje proti platebnímu výměru č. 398 Finančního úřadu v Břeclavi ze dne 11. 11. 1999, č. j. FÚ 78467/99/298911/3395, nesplňuje nezbytnou formální náležitost - tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva - takže se jí věcně zabývat nemůže (§75 odst. 1 cit. zákona) a ústavní stížnost je v této části nepřípustná.
Pokud se týká části petitu ústavní stížnosti, podle kterého má Ústavní soud uložit Finančnímu úřadu v Břeclavi povinnost bezodkladně vydat stěžovatelce finanční prostředky, včetně příslušenství, zadržované v souvislosti s řízením proti stěžovatelce ve věci daně důchodové za rok 1990, vedené pod č. j. FÚ 78467/99/298911/3395, Ústavní soud konstatuje, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), není vrcholem ani součástí soustavy obecných soudů a zásadně mu nepřísluší orgánům veřejné moci nařizovat nebo ukládat provedení konkrétních povinností či úkolů. Jeho kompetence jsou taxativně vymezeny v čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR. Jestliže stěžovatelka tvrdí, že porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívá v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, může mu Ústavní soud toliko v souladu s ustanovením §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu zakázat, aby v porušování práva a svobody pokračoval a přikázat mu, pokud je to možné, aby obnovil stav před jeho porušením. O takový případ se však dle této části petitu ústavní stížnosti nejedná, a proto Ústavní soud není v této části petitu k jeho projednání příslušný.
Ze shora uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl, a to z části podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, z části podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný, a z části podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 26. 6. 2001
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu