ECLI:CZ:US:2001:2.US.365.2000
sp. zn. II. ÚS 365/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti V. S., zastoupeného JUDr. P. K., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 14. 11. 1996, č.j. 4 C 86/95 - 26, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1997, č.j. 27 Co 264/97 - 45, spojené s návrhem, aby ostatní účastníci nahradili stěžovateli náklady řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatele podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ve které napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů a namítá, že došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv dle Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel také navrhl, aby Ústavní soud uložil ostatním účastníkům povinnost zaplatit náklady soudního řízení a náklady právního zastoupení.
Ze spisu Okresního soudu Praha - východ vyplývá, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím soud prvního stupně zamítl žalobu stěžovatele proti vedlejšímu účastníkovi (žalovanému v řízení před obecnými soudy) B. S. na vydání a na vyklizení rekreační chaty s pozemky. Odvolací soud toto rozhodnutí, rovněž napadeným ústavní stížností, potvrdil. Stěžovatel pak podal návrh na obnovu řízení a navrhoval k důkazu znalecký posudek, který, dle jeho tvrzení, prokazoval pro něj příznivější skutečnost. Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 14. 4. 1998, č.j. 4 C 86/95 - 54, jeho návrh zamítl. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 1999, č.j. 27 Co 511/99 - 69. Obnova řízení byla zamítnuta v podstatě s odůvodněním, že stěžovatel neuvedl, z jakého důvodu nemohl znalecký posudek předložit již v původním řízení.
Stěžovatel ústavní stížností napadá obě v záhlaví citovaná soudní rozhodnutí, která byla vydána v původním řízení a navrhuje jejich zrušení.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona). Podle §75 odst. 1 zákona se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Pokud tedy stěžovatel vyčerpá všechny opravné prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, musí být ústavní stížnost podána ve výše určené lhůtě. Pokud tak neučiní, bude jeho ústavní stížnost odmítnuta jako opožděně podaná podle §43 odst. 1 písm. b) zákona. Rozhodnutím o posledním přípustném opravném prostředku tak v posuzovaném případu byl rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1997, č.j. 27 Co 264/97 - 45, kterým bylo rozhodnuto pravomocně o původním žalobním návrhu stěžovatele. Ústavní stížnost byla přípustnou a musela být podána nikoliv ve lhůtě počítané ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 1999, č.j. 27 Co 511/99 - 69) v řízení o povolení obnovy řízení (jak se domnívá stěžovatel), ale ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu v původním soudním řízení, tedy ode dne doručení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1997, č.j. 27 Co 264/97 - 45. Jak vyplývá z doručenky založené v příslušném soudním spise, který si Ústavní soud vyžádal, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1997, č.j. 27 Co 264/97 - 45, byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 26. 11. 1997. Jak vyplývá z poštovního razítka obálky k ústavní stížnosti, byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 15. 6. 2000, což je zjevně po lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem proto Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. b) zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl. Proto také odmítl i s ní spojený návrh na náhradu nákladů řízení dle §62 odst. 4 zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. 11. 2001
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu